Nejdřív válka, poté volby

V sobotu 7. února nigerijská Nezávislá národní volební komise (INEC) odložila o šest týdnů prezidentské a parlamentní volby – přesně týden před jejich konáním. „Pokud není možné zaručit bezpečnost zaměstnanců, voličů, volebních pozorovatelů a materiálů, došlo by k hrubému ohrožení životů nevinných mužů a žen, stejně jako i šancí na svobodné, spravedlivé, věrohodné a pokojné volby,“ prohlásil předseda komise Attahiru Jega. Reagoval tak na varování armádních špiček, že ozbrojené síly nejsou připraveny poskytnout při volbách bezpečnostní záruky, protože jsou plně vytíženy protiteroristickou operací proti Boko Haram na severovýchodě země. Tato islamistická sekta během minulých měsíců vystupňovala brutalitu i četnost útoků a v srpnu loňského roku vyhlásila chalífát na části území států Borno, Yobe a Adamawa. Rozhodnutí INEC okamžitě vyvolalo vlnu kritiky a pochybností: dosavadní strategie boje proti Boko Haram totiž přinesla jen chabé a krátkodobé výsledky a konflikt spíše vyhrotila. Když se vládě prezidenta Goodlucka Jonathana nepodařilo porazit Boko Haram za posledních šest let, co se může změnit za šest týdnů?

Kdo porazí Boko Haram?

Až dosud navíc hrozba Boko Haram nepatřila mezi prioritní témata předvolební kampaně vládní Lidové demokratické strany (PDP). Prezident Jonathan naopak dlouhodobě sklízí tvrdou kritiku nejen za neschopnost nebo neochotu vlády a armády zastavit řádění islamistů, ale i za osobní selhání v roli vůdce národa a morální autority tváří v tvář nejhorším útokům Boko Haram. Jeho vláda téměř dva týdny popírala dubnový únos středoškolaček z Chiboku či otálela s vyjádřením solidarity s oběťmi z města Baga, které islámští teroristé vypálili začátkem ledna. Stále více obyvatel proto věří, že s Boko Haram dokáže spíš skoncovat nejsilnější opoziční kandidát, penzionovaný generál Muhammadu Buhari.

Nikoho proto příliš nepřekvapilo, že se ihned objevily spekulace o tom, čí zájmy skutečně za odložením voleb stojí. Preference obou hlavních aspirantů na funkci prezidenta jsou podle předvolebních průzkumů vyrovnané a snad poprvé od obnovení demokracie v roce 1999 má kandidát opozice reálnou naději na vítězství. Úspěch na bojišti by jistě mohl Jonathanovi pomoci nasbírat na poslední chvíli politické body a vrátit ho na pozici favorita. PDP jakožto vládnoucí strana zase může těžit z prodloužené kampaně. Naopak opozice by nemusela mít na její pokračování dostatek finančních prostředků. Samozřejmě, že prezident, PDP i předseda INEC podobná obvinění odmítají. Avšak i spekulace stačí, aby nebezpečně pošramotily obraz volební komise, která pod Jegovým vedením prošla v posledních pěti letech radikální očistou, která jí pomohla zbavit se pověsti nástroje PDP k falšování voleb a proměnit se v poměrně dobře fungující instituci. Zpochybnění autority a nezávislosti INEC a ztráta křehké důvěry voličů by mohly vést k eskalaci násilí, jež bude pravděpodobně provázet vyhlášení volebních výsledků.

Bez ohledu na politické pohnutky, které mohly stát za tlakem armádního establish­mentu požadujícího odklad voleb, je teď ústřední otázkou, čeho chce armáda v následujících šesti týdnech dosáhnout a co se stane, pokud se jí to nepodaří. Dosavadní zkušenost naznačuje, že nigerijské jednotky na Boko Haram nestačí. Od prvního zásahu proti islámským radikálům v roce 2009 až po vyhlášení výjimečného stavu ve státech Borno, Yobe a Adamawa v květnu 2013 protipovstalecká taktika nepochybně přispívala především k zintenzivnění násilí a k přerodu hnutí v teroristickou skupinu. Represe, věznění bez soudu, mimosoudní popravy a vysoký počet civilních obětí vyvolaly hlubokou nedůvěru mezi zdejšími komunitami a ozbrojenými silami. Bojovníci Boko Haram navíc kromě institucionální slabosti zdejších států využívají i dokonalé znalosti terénu. Demoralizovaným, nedostatečně vyzbrojeným a špatně placeným vojákům se dokážou snadno vyhýbat a beztrestně útočí na města i vesnice. Opakovaně se jim podařilo obsadit i několik vojenských základen a vyprázdnit sklady zbraní. Velkou vinu na katastrofálních výsledcích armády nese rozsáhlá korupce v bezpečnostním sektoru, na který jde pětina nigerijského národního rozpočtu. Na bitevním poli sice chybějí vycvičení a vybavení vojáci, zato na „válce proti terorismu“ vydělávají vysoce postavení důstojníci, různí bezpečnostní experti a spřátelení političtí pověřenci.

Co znamená vítězství?

Regionální jednotky o síle 7 500 vojáků z Nigérie, Kamerunu, Čadu, Nigeru a Beninu, na jejichž ustavení se dohodly státy ­Africké unie, by sice mohly islamisty zatlačit do defenzivy a snad i nakonec porazit, nicméně vítězství armády šest týdnů od schválení operace v tomto případě nezní zcela reálně. Mimo jiné i proto, že ještě zbývá vyřešit klíčovou otázku financování celé operace. Boko Haram mezitím zareagovali několika útoky na území Nigeru a Kamerunu, takže zdejší vlády musí začít věnovat pozornost i hrozbě na domácí půdě. I kdyby se podařilo islamisty srazit vojensky na kolena, je pravděpodobné, že se zbylí bojovníci ve více či méně autonomních buňkách přizpůsobí nové situaci a zůstanou aktivní. Řešení totiž musí zahrnovat i politickou strategii – programy deradikalizace, práci s komunitami, vytváření pracovních míst nebo spravedlivější rozdělování zdrojů.

V tomto ohledu bohužel není zřejmé, jaký výsledek bude armáda považovat za dostatečný k tomu, aby dala zelenou volebnímu procesu. Rozhodnutí o termínu voleb je pochopitelně výhradně v rukou INEC. Bude však komise ochotna riskovat otevření volebních místností, pokud armáda požádá o další odklad? Dosavadní odhady těsných výsledků, vyostřená kampaň, štvavé výroky některých politiků, které nezřídka přispívají k polarizaci společnosti podél etnoregionálních a náboženských linií, a obecně nízká důvěra obyvatel ve spravedlivost volebního procesu – to všechno přispívá ke značně napjaté předvolební atmosféře. Další odkládání voleb by bylo v zemi, která nyní připomíná příslovečný sud se střelným prachem, hrou s ohněm.

Autorka je afrikanistka.