„Prázdná slova duní krajem nalomených duší,“ zpívával před čtyřiceti lety Jaroslav Hutka na koncertech normalizační éry. Pomalu ani obočí dnes už nikdo nezvedl, když prezident Miloš Zeman takto zaduněl prázdnotou pro nejčtenější český bulvár: norské úřady prý s bratry Michalákovými zacházejí jako nacistický úřad Lebensborn, který se za druhé světové války staral o výchovu rasově čistých árijských dětí. A to se, prosím, už i sám Zeman při tom plkání trochu bál a zdůraznil, že jde o žertovnou nadsázku.
Co se týče bombardování teroristických výcvikových táborů, tam ovšem s naším prezidentem žádné žerty nejsou a za hyperbolu neoznačí nikdy nic. Abychom se vyhnuli „superholokaustu“, musíme přece ty „islamofašisty“ vybombardovat, až jim nehty slezou a bulvy rozhýbají červi. Do podobných květnatostí se ovšem Zeman nepouštěl, jakkoli jinak zvládá i mnohem lepší, nyní mu šlo jen o to upřesnit svou nedávnou výzvu k válečnému tažení proti Islámskému státu. Neměl totiž na mysli obsazení území, ale cílenou likvidaci výcvikových táborů teroristů. Námitka, že by si arabské země s islámskými radikály měly poradit samy, je podle pana prezidenta stejná, jako bylo svého času mínění, „že si mají Němci sami poradit s Hitlerem“. K čemuž Zeman dodal, jako kdyby nevěděl, že intervenční aktivita velmi často zvyšuje – a právě na Středním východě evidentně zvýšila – riziko agresivity: „Slabá slova a pasivita zvyšují riziko, že agresivita bude zesilovat.“ Jako by nevěděl, že prázdná slova znějí krajem nalomených duší, připravují je o všechnu soudnost a mění je v maňásky demagogů.
Tohle prázdné velkohubé siláctví se šíří jako mor. Ekonom Pavel Kohout není žádný hejhula, píše jeden článek za druhým, byl členem Národní ekonomické rady vlády, a přesto z řecké „extrémní levice“ (rozuměj: ze Syrizy) udělal bezmála výcvikový tábor teroristů. A dospěl dokonce k témuž kořenu zla jako prezident. Od Kohouta jsme se dozvěděli, že nejhrozivějším faktem je zahraniční politika Syrizy. Řecko podle něj spěje k vystoupení z NATO, k uzavření vojenských základen, k ukončení spolupráce s Izraelem, ke zlepšení vztahů s Tureckem a – pozor – k podpoře palestinských Arabů, tedy včetně Hamásu. Proč ti levičáci tyto zločiny pášou? Kromě vidiny arabských peněz částečně z tradičních důvodů. Neboť evropská levice podle Kohouta arabské a islámské autoritativní režimy miluje. Láska je láska a Řecko je vlastně tunel v těle Západu. „Hrozí nebezpečí, že Evropa ztratí Řecko jako součást své civilizace,“ řekl Kohout a dodal: „Řecká politika bude diktována v lepším případě Ankarou, v horším případě Rijádem nebo dokonce Ramalláhem či Teheránem.“
Hleďme, čeho jsme svědky. Nejprve polepili veřejný prostor Západu – ano, také Česka – samými Hitlery a odkazy na nacistickou třetí říši. Mirek Topolánek hovoříval o „noci dlouhých nožů“, jeho šedá eminence Marek Dalík se sám označil za šéfova „Martina Bormanna“. Hitlerem byli Milošević, Saddám i Putin alias „Putler“. A islám je pak samozřejmě „islamofašismem“, připravujícím genocidu příslušníků západní civilizace. Nálepkovali a zároveň banalizovali. Když v září 2004 přišel do kin německý film Zkáza a vyvolal diskusi o tom, zda v něm Adolf Hitler nepůsobí až příliš lidsky a nevzbuzuje soucit, režiséru Oliveru Hirschbiegelovi se ani nesnilo o tom, kolik komických skečů z jeho filmu později zaplaví YouTube. S českými titulky jsme tak mohli vidět, jak se Hitler rozčiluje, že Zemana zvolili prezidentem, že Klaus vyhlásil amnestii nebo že Ježíšek neexistuje. Bodejť by vůdcem nebyl ex post „fascinován“ i Ferdinand Peroutka…
Stalo se tohle: inflací nálepek, polidštěním a komedializací nám už ten nacismus dokonale zevšedněl, stal se každodenností – a podíl na tom má i záplava válečných knižních či filmových dokumentů (Woody Allen v žertu přejmenoval televizní kanál History Channel na „Hitler Channel“). Zbanalizován byl nacismus natolik rafinovaně, že jím lze nadále osočovat celý muslimský svět a zároveň formovat rasistický střet civilizací jako obranu Západu před „islamofašismem“ (podporovaným levičáky, „pravdoláskaři“ a pseudohumanisty). A to se stejnou dikcí, s jakou Hitler bránil Západ před „židobolševismem“. Mezi „zemanovci“ a „kohoutovci“ zbývá už jenom dořešit, zda Rusko přece jen nepatří k Západu mnohem víc než k těm strupatým islamistům. Všichni k pumpám!
Hitler že bránil Západ? Ale ano, zcela – řekl bych – oficiálně. Německý tisk nedávno (Frankfurter Allgemeine z 20. prosince 2014) psal otevřeně o tom, jak se katolická a nacionální pravice s nacisty hrnula do boje za Západ, za „Abendland“, proti společnému nepříteli, Sovětskému svazu. Historik Axel Schildt popsal „prozápadní Hitlerovu agendu“ citací z jeho projevu z konce ledna 1943, kdy Stalingrad už byl ztracen a kdy nacistický vůdce prohlásil: „Armáda udrží své pozice do posledního muže, do poslední kulky. Svým nezapomenutelným heroickým odporem postaví obrannou linii k záchraně Západu.“ Od té doby mělo platit, že Hitler není omezeným nacionalistou, ale obráncem sjednocené Evropy, budovatelem hráze proti náporu východních barbarských hord…
Naše doba je samozřejmě jiná. Jen ta prázdná slova a nalomené duše se skoro nezměnily. A zase není, kdo by hlavu zvednul – jak ta vzdorná píseň pokračovala – k hrdé otázce.
Autor je politický komentátor.