„Made in England“ z Brna

V roce 1766 založil Johann Leopold Köffiller na brněnském předměstí, v místě dnešní Lidické ulice, první manufakturu na výrobu sukna. Pro svou vynikající kvalitu byla sukna přirovnávána k francouzským a vyvážela se do celé rakouské monarchie, Itálie, Polska i Turecka. Fyzickou připomínku existence manufaktury sice definitivně překryla novodobá stavba hotelu Slovan, skutečností však zůstává, že právě ona stála na počátku 250 let trvajícího příběhu brněnského textilního průmyslu, který nyní vyprávějí autoři výstavy Brno – moravský Manchester Andrea Březinová, Tomáš Zapletal a Kateřina Tučková.

Špionáže i dělnické bouře

Köffillerovy manufaktury, barvírnu v Křenové, valchy na Radlase a v Husovicích brzy následovalo zřízení dalších výroben. Významnou osobností pozdního osvícenství v Brně byl vedle Köffillera také Johann Heinrich Offermann, jenž svou výrobnu na jemná sukna otevřel na předměstí Mlýnský náhon, v místech dnešního Teska u hlavního nádraží. Výrobnu brzy přestavěl na patrovou továrnu, zaměstnal na tisíc dělníků a zakoupil několik přilehlých pozemků, kde vyrostly okrasné i užitné zahrady. Jeho tovární odkaz následně modernizoval syn Karl, který zakoupil parní stroj, mechanizované tkalcovské stroje a pro vzorovaná sukna pořídil Jacquardovy stavy. Jako jeden z prvních také do svého podniku zavedl plynové osvětlení. Látky exportoval do Ameriky, Anglie, Egypta nebo na Balkán. Nechal vystavět téměř tři desítky domů na Offermanngasse, dnešní Vlhké ulici. Subvencoval přeměnu Lužánek na anglický park, založil Denisovy sady a osázel nedaleký Špilberk. Offermannovy továrny v Brně prosperovaly v dlouhém období mezi lety 1787 a 1928.

V roce 1930 bylo v Brně na dvě stovky textilních závodů a právě především díky textilní produkci se z něj stalo moderní velkoměsto s jasným urbanistickým členěním. Na severu a západě vyrůstaly rezidenční čtvrti, zatímco dělnická obydlí, továrny, tkalcovny, valchy a vodní náhony byly soustředěny na východě a jihu v blízkosti vodních toků.

Výstava však není jednostranná, neukazuje pouze jednotlivé úspěchy a proces modernizace továren v rukou podnikatelských rodů. Na jedné straně představuje napínavý příběh hraběte Huga Salm­Reifferscheidta a lékárníka Vicence Petkeho, kteří z anglické špionážní cesty přivezli přísně střežené výkresy na výrobu spřádacích strojů vlny, jež nakonec sestrojily Salmovy blanenské strojírny; nebo vypráví historii značky „Made in England“, jíž firma Paul Neumark opatřovala brněnské látky prvotřídní kvality a prodávala je anglickým obchodníkům, načež snad putovaly i k britské královské rodině. Na straně druhé nezastírá ani realitu využívání práce chudých žen a sirotků v dělnických kolektivech, bouřících se proti neúnosné, čtrnáctihodinové pracovní době.

Od učiliště k výzkumnému ústavu

Vlnařskou tradici v budově muzea, které též vzniklo zásluhou Moravského průmyslového spolku s majiteli textilních továren v čele, výstava předkládá s potřebným odstupem v několika samostatných kapitolách. Názorně připomíná, co všechno tato tradice do Brna přinesla, co zde během dvou a půl století zakořenilo a následně bylo vyrváno i s kořeny – procesem arizace, poválečným znárodněním i privatizací v devadesátých letech minulého století.

V sále, který divákům oživuje vzpomínku na podmanivé „tiché revoluce uvnitř ornamentu“ ze stejnojmenné výstavy konané zde před dvěma lety, jsou představeny přepychové látky inspirované historickými konvoluty gobelínů, liturgickými látkami a výšivkami z 16. až 18. století, které majitelé továren cíleně shromažďovali do svých uměleckých sbírek. Zároveň průmyslníci sledovali moderní textilní trendy rozvíjející se u zahraniční konkurence, kupříkladu u proslulé vídeňské firmy Philipp Haas & Söhne nebo anglické Henderson & Co. Leeds, a přiváželi její výrobky ze světových uměleckořemeslných výstav do Brna. S všestranným zájmem dbali na odborné vzdělání budoucích vedoucích pracovníků, a proto iniciovali vznik C. k. odborného učiliště pro textilní průmysl, dnešní SUPŠ ve Francouzské ulici. Učiliště disponovalo vlastními tkalcovskými dílnami s moderními stroji nejen pro vlněné zboží, ale také pro hedvábné a bavlněné tkaniny. K dílnám patřila rovněž barevna, bělírna, tiskárna, laboratoře a nakonec i výzkumný ústav.

Dotýkejte se

Ačkoliv se jedná o historickou výstavu mapující průmyslové odvětví, autoři se vyvarovali příliš hlubokého ponoru do dějin složitých výrobních postupů či bohaté historie jednotlivých druhů zboží. I tyto informace se ale na výstavě objevují, a to v podobě inscenované výrobní haly či příkladů několika výsledných produktů – dámských kostýmů a kabátů nebo pánských vojenských uniforem.

Tvůrci výstavy sázejí na prožitek ze znovuobjevené historie vlastního města. K němu vedle knihy Fabrika spisovatelky Kateřiny Tučkové na výstavě vybízí i neobvyklá instrukce „prosím, dotýkejte se“ u vzorníků z 19. a 20. století a továrních knih s ústřižky látek, mezi nimiž najdeme filafil, kaviár, paví očko, esterházy, pepito, tatrsál, homespun, ševiot, šetland nebo tvíd. Mezi zažloutlými stránkami prosvítají dnešní vzorníky z Brněnské továrny plstí v Zábrdovicích a z Nové Mosilany v Černovicích jako jediní současní sirotci textilního průmyslu.

Zřejmě málokdo by si bez nynější výstavy dokázal představit, že na dnes přehlíženém Cejlu a v celé jižní části města bývala kdysi jedna továrna vedle druhé. Zároveň bychom bez ní asi nepřemýšleli o zárodcích nového začátku, který se snad skrývá v technikách netradičního prošívání vlněného rouna na stroji (arachne) nebo patentovaných netkaných textiliích (art protis), které v šedesátých letech minulého století vznikly v podniku Vlněna a které se dnes vracejí zpět do rukou tuzemských i zahraničních módních návrhářů.

Očekávaný výstavní hit svědomitě připomenul noblesní příběh moravského Manchesteru, někdejší perly textilního průmyslu, v celé kráse a je škoda, že se tato výstava patrně nestane stálou expozicí. Mohla by totiž vdechnout nový život chátrajícím továrním budovám brněnských textilářů.

Autorka je historička umění.