Rozprava o zahořknutí - vykřičník

Každý někdy zahořkl. Třeba když neudělal zkoušku, neobstál v párovém vztahu či ve složité dopravní situaci, byl zničehonic vyhozen z práce, natahoval se pro chiméru, cítil se vyloučen z pospolitosti, kterou až dosud pokládal za svou. Zahořknutí, nepřátelství, averze, odpor, zášť a břitké jedovatosti vůči skutečným či domnělým strůjcům těchto obvyklých životních karambolů jsou normální lidské projevy. Ale dvojsečné. Mají léčivý i (sebe)destruktivní potenciál. Rozběhnou­li se, a tak je tomu vždycky, nastává krize. Krize je naděje, doba přechodu, klimakte­rium mezi sociální smrtí a sociální resuscitací. Nebo pohyb v opačném gardu, kdy se definitivní exkluze – zabetonované vyloučení – stává časovanou bombou…

Tohle jsou věci zcela všední, prostupující každodennost vší člověčiny. Když policejní psycholožka Ludmila Čírtková líčila Novinkám.cz možný portrét vražedného střelce z Uherského Brodu, nevyvstávalo z její řeči před námi nějaké odporné monstrum, které v restauraci zastřelilo osm lidí jako „vraždící stroj“ přímo do hlavy a potom i sebe, nýbrž bezmála obraz – prosím za prominutí – průměrného občana. Kdo z nás si nikdy nemyslel, „že se mu stalo určité příkoří, a to buď skutečné, či domnělé“?

Snad všichni jsme se někdy – shrnu­li slova policejní expertky – snažili upozorňovat na znehodnocení své sociální tváře a nedosáhli jsme odezvy. Nikoho to příliš nezajímalo, vzpomínáte? I nejbližší kamarádi uhýbali očima, projevili leda formální účast a pak zavedli řeč na něco příjemnějšího. A zahořklý člověk, ano, třeba právě vy nebo já, se propadal do osamění i v té nejrušnější kavárně. Kdo nikdy nevedl „divné řeči, například že si to nenechá líbit a vezme spravedlnost do svých rukou“? A kdo kdy volal hned policii, když něco takového zaslechl? Přejeme bližním svým, kteří zahořkli a hrozí jim „porucha ze zahořknutí“ (nejnovější odborný termín psychologické disciplíny), aby si ulevili. Známe život.

Policie musí mít výborné experty na psychologii. Čírtková totiž povýšila svůj obecný výklad uherskobrodské tragédie (její detaily ovšem neznala) do sociologické roviny konstatováním, že „je to i obraz současné doby, kdy člověk může poměrně rychle vypadnout ze sociálních vztahů, ze sociální ukotvenosti“. Samozřejmě, je to doba, kdy si konkuruje každý s každým, doba kompetitivní promiskuity a vzájemné zaměnitelnosti, doba, v níž nakonec nikdo neví dne ani hodiny. Doba, kdy „vraždící robot“ dávno již překonal starého blázna z Uherského Brodu, jehož chorá mysl jako kapka rosy možná opravdu obráží celý náš sociální vesmír. Bláznovo zrcadlo? Dnes má ten robot podobu vraždícího dronu, bezpočtu dronů. Je to také doba všudypřítomného ohrožení. Odkud se, mon Dieu, vzaly nad Paříží neznámé drony, které tam přelétávají za nocí a nikdo neví proč? Zrovna v době teroristické teatrálnosti více či méně sebevražedných atentátníků. „Určitou roli mohla hrát i inspirace z podobných příkladů,“ řekla psycholožka Čírtková k bezprecedentnímu moravskému masakru.

Asi neměla na mysli nový veleúspěšný film Clinta Eastwooda Americký sniper, který právě atakuje evropská kina a líčí „skutečný příběh“ odstřelovače US Army Chrise Kylea, zabijáka sto šedesáti lidí v Iráku; je to oslava násilí, propagace imanentního rasismu a zamlčování velké lži (nejenže sám Kyle byl mnohokrát usvědčený lhář, ale i příčiny irácké války byly přece vylhané, o čemž se ve filmu samozřejmě nic nedozvíme). Máme dost reálných příběhů zcela aktuálních, „umělecky“ dosud nepřetavených, nenominovaných na průtrž Oscarů: useknuté hlavy v rukách džihádistů Islámského státu, stále ještě řádně nespočítané mrtvé na Ukrajině, masakr v redakci Charlie Hebdo z kalašnikovů bratrů Kouachiových.

Byl se už někdo podívat, jestli měl „moravský Kyle“ doma korán? Že je to nesmysl? U islamistických zločinů korán studujeme písmenko po písmenku jako absolutní zdroj zla. Zdá se nám to samozřejmé. Kde jinde hledat příčinu všeho zlého než ve špatných knihách, idejích, „kulturách“? Na špatné světové straně? Le Monde ovšem černé na bílém vysvětlil, proč se Sharifovi Kouachimu dařilo tak snadno verbovat rekruty do irácké větve al­Káidy v letech 2004 až 2006. „Snímky z věznice v Abú Ghrajb (s mučením a ponižováním vězňů americkými vojáky) dobře připravily jejich mysl.“ Tak! Mysl je připravována událostmi a jevy. V myslích klíčí zlo ze společenské černozemě. Korán nehledejme ani u jeho vyznavačů. Formoval je reálný svět. Verbíři i zverbovaní navíc vyrostli ve Francii, na předměstích Paříže, Lyonu, Marseille či Grenoblu. Psycholožka Čírtková by tam snad lépe vysvětlila, co je „obraz současné doby“ a co znamená „vypadnout ze sociálních vztahů, ze sociální ukotvenosti“?

Prostě zahořkli. Mnoho, velmi mnoho lidí zahořklo. A jen někteří z těch, kteří dnes popravují nevinné jako „vraždící stroje“, jsou ryzími blázny.

Stará dobrá Evropa má věru dobře zaděláno na pomnožení frustrátů. Bolševník hadr. Ukázalo se totiž za jediný měsíc, že vítězná hora řecké „radikální levice“ Syriza porodila jen kapitulantskou myš. Chtěla převálcovat Evropu tupých škrtů a teď musí tupě škrtat vlastní sliby voličům. Nikdo nepamatuje tak rychlé tempo politické zrady, tak flagrantní porážku a tak trapné popírání. Světový rekord! Hovoří se sice útěšlivě o předvolebním básnění a povolební próze, o získání času v jedné – prý vítězné – bitvě, která strategicky míří k vítězné válce. Také v politice má však lež kupodivu krátké nohy, i když se v této oblíbené sféře ráda pohybuje na chůdách. Míra investovaných nadějí milionů lidí bude se rovnat hloubce jejich zahořknutí. Důsledky jsou odhadnutelné: více čirých bláznů v přední linii. Na cestě do pekel.

Autor je politický komentátor.