Skvěle se bojuje za svobodu, když po Evropě sílí autoritářské tendence a vedou se svalnaté řeči. Vývoj v Rakousku dodává obrazu orwelliánské apokalypsy na pádnosti; proti současné a hlavně budoucí Vídni šéfa Strany svobodných (jaký to názvový paradox!) Stracheho a jeho prezidentského koně Hofera jsou prý taková hnízda jako Orbánova Budapešť nebo Kaczyńského Varšava – tvrdí informovaní experti – jenom okrajovými rezidencemi neškodných plyšáků. Bývalý londýnský starosta a hvězda konzervativců Boris Johnson, jenž patří k hlavním zastáncům Brexitu, si to nedávno vyřídil s celou Evropskou unií konstatováním, že „pokračuje v cestě Adolfa Hitlera a Napoleona“ a snaží se vytvořit evropský superstát. Bingo! A já si myslel, že největším nebezpečím je teď pro Evropu Vladimir Putin, který všechny ty její embryonální Napoleony a Hitlery vodí na drátkách. Četl jsem to. Jen mne pořád plete, že oba historičtí – příkladně politicky nekorektní – fýreři nakonec táhli právě na Rusko. Historické analogie vždycky žalostně pokulhávají, nechme je raději stranou.
Buď jak buď, široko daleko se nyní dá atmosféra krájet. A samotný tento fakt, který se již vmasíroval pod kůži Čechů, propadlých „oprávněným obavám“ z migračně rozhemženého světa, vhání vítr do plachet Kalouskově TOP 09. Po odchodu svého lidového maskota s modrou krví se zrovna zkouší otřepat z opoziční exkluze zveřejněním Seznamu svobody, své bitevní korouhve. Ne, nejde tentokrát o svobodu Tibetu a hloubky lámaismu, o tandem Miloše Zemana se Si Ťinpchingem a rozvrat střední Evropy ruskými špióny a propagandou. Jde o něco mnohem závažnějšího – o svobodu českých občanů, ohroženou kabinetem Bohuslava Sobotky všeobecně a ministrem financí Andrejem Babišem zvláště. Toto revoluční direktorium a jeho finanční Napoleon totiž – tak zněl jeden z novinových titulků – „svléká lidi do naha“, například rozšířením „špiclování účtů“ (a ještě ke všemu z výšin Čapího hnízda). A činí tak jenom proto, aby se už konečně vybralo směšných patnáct miliard na daních, které se vybrat nedaří.
Bojovný Seznam svobody TOP 09 se samozřejmě nevyčerpává přízemními tématy, která se točí kolem velkých peněz. Pranýřuje i takové biče legislativní diktatury, jako je prolomení domovní svobody mimosoudním zabavením legálně držené zbraně nebo i kvůli pouhé – jen si to představme – kontrole topeniště. Znevolňuje rodiče povinností poslat dítě do mateřské školky na poslední rok a všechny občany o krapet vyšší pokutou za urážku úředníka. Vláda útočí na svobodu internetu blokací webových stránek, byť pouze těch s nepovoleným hazardem. Že jde „jen“ o hazard, s nímž má Miroslav Kalousek letité zkušenosti? Nenechte se mýlit, občané! Blokováním hazardu to začíná, zaškrcením stránek TOP („tolerance, odpovědnosti a prosperity“) končí. Speciálním útokem na svobodu – vedle prostorových odposlechů policií – je snaha autoritářské vlády omezit pracovní dobu. Každému demokratovi od kosti musí být přece jasné, že snížením míry vykořisťování pracovníků obchodních řetězců bude umenšena svoboda občanské společnosti v zásadní věci: jít kdykoliv nakupovat.
Samozřejmě, že na stát s jeho monopolem na násilí je třeba pohlížet ostražitě a s nedůvěrou takřka automaticky. Ale Kalouskův boj za svobodu má jen málo společného s anarchistickou vizí samosprávné říše svobody, které stát může být klidně ukradený. Jádrem tohoto „TOP boje“ za volnost (když už ne za rovnost a bratrství) je upřímný strach ze dvou právních norem, které prošly sněmovnou zatím jen v prvním čtení a válejí se ve výborech. Prvním je Zákon o prokazování původu majetku, v němž prý stát „míří selektivně na nepohodlné občany“ mimo jiné i tím, že ustavuje „princip retroaktivity“. Druhou kostí v krku „nepohodlných občanů“, za něž TOP 09 hodlá mluvit, je Centrální registr bankovních účtů, do nějž budou smět nahlédnout policisté anebo například cifršpióni finančních úřadů. Tyto dvě normy – a takřka jedině ony – jsou důvodem, proč nejen TOP 09, ale celá pravicová opozice hovoří tak, jak promluvil poslanec Marek Benda: „Souhlasíme s bojem proti podvodníkům, ale to neznamená, že na každého slušného člověka bude veden registr. Že o nás musí Velký bratr všechno vědět.“
Velký bratr? Vždyť už my všichni úplně všechno víme, když nám to sami tak obrazně na sebe říkají. Sděluje se nám v Seznamu svobody i v řečech pravicových politiků oficiálně a zcela po lopatě, že po původu nakradeného majetku nikomu nic není, že zloději jsou vlastně úctyhodní disidenti, „nepohodlní občané“, a tudíž „slušní občané“. Představitelé zlodějského cechu se stále snaží udržet tuto nehoráznost v tradici polistopadové svobody a získávat pro ni masovou podporu. Nevím, možná se jim to zase podaří. Vždyť přece – jak je všeobecně známo – drtivé většině Čechů co chvíli přistane na kontě více než sedm milionů korun, takže jsou obtěžováni otázkou Velkého bratra, odkud tam ty drobné přiletěly. A to si těch „dolních deset milionů“ přece už nenechá líbit, naskáčou jako jeden muž na barikády a „TOP revoluce“ slavně zvítězí.
Autor je politický komentátor.