Vidění stroje

Ve výstavě Big Light se často objevuje pojem augmentovaný, odvozený od anglického slova augmented (rozšířený). Proč používáte tento anglismus a co jím máme rozumět?

Celá instalace je technošamanistickým rituálem. Ten pojem naznačuje aktivitu vzdálenou racionálnímu myšlení, subtilní komunikaci mezi fyzickým a jiným světem, který můžeme popsat jako rozšířený, tedy augmentovaný prostor. Nechtěli jsme tento výraz překládat do češtiny, protože anglický originál více souvisí s virtuální realitou, s digitálním a imateriál­ním prostorem, se strojovým viděním a inteligencí. V podstatě celá Big Light instalace je augmentovaným rituálem. Jak může například psychedelická vize šamana souviset se strojovým viděním kapitálového trhu? V obou aktivitách jde o velmi křehkou představu budoucnosti, toho, co přichází, z čeho máme strach, co nevidíme. Znamená to, že si jako společnost simulujeme vizi vývoje, o tu se pak opíráme a chceme k ní směřovat. Šaman se v extatických vizích s podporou rostlinných extraktů snaží vhlédnout do budoucnosti svého kmene. Na druhé straně stroj, umělá inteligence, dělá to samé na základě přesných algoritmů. Jde o konflikt rozumu a citlivosti našeho těla na reálně nepředvídatelné.

Je to tedy vaše predikce budoucnosti? A co vztah k práci, o němž se píše v katalogu? Uvažujete takto o odosobnění práce?

To zase souvisí se strojovým viděním. V současné době vnímáme vzrůstající tendence řídit určité typy firem pomocí umělé inteligence, jiné procházejí plnou robotizací. To znamená, že nahrazujeme lidskou hierarchii algoritmy. Abychom se dostali dál, je dobré překlenout předsudek, že existuje jedna mysl. Mysl jakéhosi digitálního Mao Ce­tunga, který vše řídí a sleduje.

Mezi lidmi panují obavy, že stroje převezmou určitou pracovní činnost, která je pro mnoho lidí jediným smyslem života. Big Light ukazuje vizi společnosti se zcela odlišnou polaritou práce a volného času. Společnost, kde lidé mohou trávit čas i jinak než v cyklu ekonomické výměny práce za plat a platu za komodity.

Přesto jsou v instalaci přítomné prvky, které mohou působit jako mimesis práce a jejích výsledků. Do jaké míry zde funguje vztah mezi fyzickým, lidským a automatizovaným?

Mluvili jsme už o šamanovi. Ve chvíli, kdy vcházíme do Domu umění, je šaman reprezentovaný robotem. Robotem, který je ve vizi Big Light napojený na určitý typ databáze, jež je reprezentovaná skrze interakci s nádobami. Nádoba jako taková má vazbu k periodě vývoje jazyka, k době, kdy se člověk naučil vztahovat ke svému okolí pomocí vlastních výtvorů, tedy za hranicí vlastního těla. Pomocí doteků poznával a pojmenovával.

Samozřejmě se bavíme o období před jakoukoli komoditně motivovanou výměnou. Realita Big Light je mnohem blíž takovému člověku – průzkumníkovi, badateli naplněnému zvědavostí.

Roboti, kteří se postupně učí, jsou často vašimi nástroji. Ve vašem projektu na Benátském bienále byl robot zásadní, v podstatě tu výstavu udělal on. Jak se liší role robota nyní v Brně?

Robot už není jen vykonavatelem a zástupcem. Je znakem současných tendencí vývoje společnosti. Nádoba zde plní roli úložiště, podobně jako byly a jsou nádoby užívány k ukládání potravin i ostatků. V tomto případě se jedná o uchování informací. Robot je jejich rituálním interpretem.

Robot je v instalaci pokrytý zlatou barvou. Zlato je určitá komodita, ale také funguje jako dekor, na který jsme si zvykli. Jaký význam má v rámci Big Light?

Pokud budu mluvit o zlaté, tak musím zároveň mluvit o modré. Člověk prochází instalací a vnímá modrou v kombinaci se zlatou. V korporátní propagaci Big Light dominuje modrá. Historicky byly zlatá a modrá vždy spojeny s určitým typem výlučnosti a s manipulací s davy – sakrální vizuální umění je toho jasným dokladem. V současnosti se stačí podívat na sociální sítě nebo vlajku Evropské unie. Big Light navazuje a kriticky reaguje na tyto konvence.

Projekt v Domě umění je představován jen pod názvem Big Light a vaše jméno je upozaděno. Proč?

Iniciativa Big Light mě a Jena Kratochvila vyzvala ke spolupráci. Stojím v roli architekta jejich instalace. Požádali mě, abych pracoval s určitou mírou znaků a forem, specifickým typem performance pod zastřešující narací, která je pro mou práci charakteristická. Navíc, ať už jsme jakkoli kritičtí k muzeím či galeriím, jsou to poslední místa, která jsou extrémně svobodná a umožňují šíření radikálních myšlenek bez větší cenzury. Podobně jsem pracoval s fiktivní společností Muscoxen v roce 2003 a na projektu Sakura v roce 2005. Předsudky diváků, ale i kurátorů umění jsou většinou spojeny s historií umění a vývojem jednotlivého umělce. Pokud se chceme vymanit ze stereo­typu vnímání a omezeného slovníku uměleckých kritiků, je namístě pracovat s takovouto formou sdílené prezentace.

Jak tedy Big Light funguje? Je to tradiční firma, nebo platformová společnost?

Je to iniciativa, nikoli firma. Není reprezentovaná nějakou konkrétní mocí nebo produktem, tím může být jistý typ algoritmu. Vzpomeňme si, jak loni lidé padali do děr, srážela je auta při honbě za něčím virtuálním, neexistujícím. Léto s Pokémon GO. Mluvíme znovu o augmentované realitě, o lidech, kteří zřídka vycházeli z bytu, nezajímali se tolik o město, nechodili do parků. Byli atrofovaně spokojeni s určitým typem sociální sítě, sítě online her. Zajímá mě psychologie člověka, který si vytváří a zdokonaluje virtuální charakter, jenž je pro něj mnohem důležitější než ten fyzický. V roce 2016 jsme se tedy zase o něco více odtrhli od materie fyzického těla. Proti tomu ale stojí ekonomický zájem vyvolat v nás závislost na takovém procesu. Big Light stojí úplně mimo tento tržní systém.

Výstava je zajímavým způsobem traktovaná, není úplně průchozí. Centrální místnost s robotem je nepřístupná, oddělená sklem. Co má sklo chránit? Robota před lidmi, nebo lidi před robotem?

Když přicházíte k Domu umění, nevidíte nikde jeho název nebo logo, jen nápisy Big Light. Hlavní vchod je zatarasený. Návštěvník pak prochází dál do horních prostor, kam se může dostat jedině výtahem. Hlavní sál je uzavřen – je to exkluzivní prostor oddělený od návštěvníka. Ten může do probíhajícího rituálu pouze nahlédnout. Nejde tedy o ochranu, ale oddělení a jistý typ výlučnosti. Vnímej, co se děje. Jsi manipulován.

Na výstavě se pracuje z různými úrovněmi reprezentace. Robot napodobuje původně lidskou práci, ženy napodobují pohyby robota. Pak ženy cosi vyrábějí. Mně to přijde jako dobrá metafora společnosti, jejíž výrobky nikdy nevidíme. Co je komoditou Big Light?

Tady narážíme na důležité věci. Definice práce se v této době mění. Vztahujeme se k něčemu virtuálnímu, nemusíme produkt fyzicky vidět. Dával jsem příklad aplikace Pokémon GO. V případě Big Light nemůžeme mluvit o komoditě, jde především o nemateriální produkt spojený s pohybem. Příkladem může být továrna Ford. Existují velmi zajímavé studie z první poloviny dvacátého století, analyzující pohyby lidí, jejich ergonomii, s cílem zefektivnit výrobu tak, aby žádný úkon nebyl zbytečný. Takový efektivní pohyb je sám o sobě produktem. Pohyb vede k reprezentaci zachování a uložení informací pro budoucnost.

Firma nebo iniciativa by se měla vyvíjet a růst. Big Light pokračuje v březnu v Londýně, centru byznysu i umění. Považujete to za rozšiřování trhu?

Jak jsem říkal, Brno je jen beta verze. V Londýně půjde ale o skupinovou výstavu, ne o samostatné představení Big Light. Pokaždé, když bude projekt prezentován, půjde o další vývojovou fázi. Londýn ukáže vztah k farmacii skrze umělé rostliny a vizi augmentované přírody. Výstava bude instalována vedle tvorby brazilského umělce Tungy, který pracuje se silnými rituály. Technošamanismus bude více akcentován. Projekt Big Light byl založen v roce 2018. Vlastně ještě neexistuje, ale přitom už je tady. Když říkáme, že něco vzniká „při vzpomínkách na proud řeky“, tak si představujeme, že řeky už neexistují, ale snažíme se vytvořit virtuální iluzi toho, jak řeka vypadá.