close search

literatura

Ve světě provokujícího dialogu

Iva Mrázková/#11/2011
literatura

knihy

#11/2011
literatura

odjinud

František Knopp/#11/2011
literatura

Cesta do Ameriky

Matěj Metelec/#11/2011
literatura

Věčnej odpočinek

Mirosław Nahacz/#11/2011
beletrie/literatura

Násilí plné zámlk

Martina Blažeková/#11/2011
literatura

Byrokratem rád a s chutí – literární zápisník

Petr A. Bílek/#11/2011
literatura

Nad světem, který skončil

Joanna Derdowska/#11/2011
literatura

…

Eduard Limonov/#11/2011
báseň čísla/literatura

divadlo

Poznámky z Londýna – divadelní zápisník

Jana Bohutínská/#11/2011
divadlo

Místo nudlí samí náckové

Vladimír Mikulka/#11/2011
divadlo

film

Animace odkoukaná z reality

Eliška Děcká/#11/2011
film

Fetiše a technické hračky

Petr Hamšík/#11/2011
film

Filmová studia v bludném kruhu aneb Jak si na sebe vydělat – filmový zápisník

David Čeněk/#11/2011
film

umění

Mozkodoly

Dora Dutková/#11/2011
galerie/umění

Krize, kultura a zisk – galerka

Gívan Belá/#11/2011
umění

Kříšení muzeí

Lenka Dolanová/#11/2011
umění

Národní muzeum za nejnižší cenu aneb Málo místa pro invenci

Martina Faltýnová/#11/2011
architektura/umění

hudba

filmy/hudba

#11/2011
hudba

Subverze začíná a končí na louce

Pavel Chodec/#11/2011
hudba

Nanicovatá krása (višeň pilovitá) – hudební zápisník

Maxim Horovic/#11/2011
hudba

Jinakost byla zachována

Ondřej Klimeš,Jan Klamm/#11/2011
hudba

společnost

par avion

Zdeněk Beránek/#11/2011
média/společnost

Cesta z krize k rodině

Jana Němečková/#11/2011
společnost

Příliv reálií

Michal Janata/#11/2011
společnost

Antifašismus v karanténě

Jan Motal/#11/2011
média/společnost

Válka s nácky

Jakub Polák/#11/2011
odpor/společnost

Důvěra a policejní stát

Jiří Přibáň/#11/2011
komentář/společnost

Je tu hodně místa pro všechny

Marek Čejka/#11/2011
společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#11/2011
odpor/společnost

různé

došlo

#11/2011
došlo/různé

Říct vše, anebo neříct?

Jan Štolba/#11/2011
recenze čísla/různé

Prostory života a smrti

Beth Lord/#11/2011
esej/různé

Koncepce by měl dělat management

Filip Pospíšil/#11/2011
rozhovor/různé

artefakty

#11/2011
kultura/různé

Eskalátor

Osvětové časopisy pro mládež často považují své čtenáře za hovádka. Mezi opruzy, kámoše, čekování, prdící postavičky a spoustu inzerce pašují dobro. Třeba RedWay, podporovaný MŠMT a VZP a distribuovaný do základních i středních škol, vedle PR článků na VZP a přátele redakce chrání žáky před kardiovaskulárními chorobami. Nějak se lidé ze „scény“ (na vydávání se podílí nakladatelství Labyrint, spolupracují Pasta, Hugo Toxxx, Michal Nanoru) živit musejí. Je ale obdivuhodné, jak jsou přitom nezávislí: „V DOXu právě probíhala výstava nezávislých časopisů vzniklých po roce 1990. Nezávislý časopis poznáte tak, že jeho stránky naplňuje obsah, nikoliv vata mezi reklamami. (…) RedWay je tam taky a kromě něj (…) dalších asi

Troufám si tvrdit, že součástí ideje „moci bezmocných“ je i idea „bezmoci mocných“. I demokratický režim totiž bývá někdy deficitní, když na jedné straně stále zůstává arogantní moc, která si myslí, že ti dole mají jen bezmocně poslouchat. Kdo se domáhá svých práv, je samozřejmě ostrakizován. A to bez ohledu na podobu politického zřízení. I mocní se ale někdy cítí být bezmocnými. I mnozí politici všech úrovní se občas musí sklonit před angažovanou veřejností a použít jejích metod, například založit občanské sdružení či sbírat podpisy. Politická moc a ekonomický vliv jsou prostě nedostačující, takže musí použít i síly občanské společnosti. Příkladem je petice za urychlenou dostavbu dálnice D8

Glosa poněkud osobní. Na výletě v Havlíčkově Brodě jsem se zarazila u panelů s texty Karla Havlíčka Borovského. Tento z roku 1858, nazvaný příznačně pro současnou politickou situaci Konec, jen posílil mé doufání, že jasnost a stručnost nejsou v politice pouhou chimérou: „Kdo jen poněkud zná historii a běh tohoto světa, ten jistě ví, že žádná politická strana, žádný národ nemůže jinak ke konečnému vítězství přijíti nežli skrze svou vlastní vnitřní sílu, skrze tu váhu, kterou si dříve sám dobyl, pročež každý pracuje nejlépe k lepší svobodě národu, který pomáhá rozmnožovati jeho vnitřní sílu.“ Okolo mě ale lidé na vycházce po nedělním obědě lízali zmrzlinu, svlékali svetry a nezdálo se,