close search

literatura

Rudé ponožky a měkká filosofie – literární zápisník

Petr A. Bílek/#10/2013
literatura

Pašíci a psi policejní

Pavel Kořínek/#10/2013
jiné/literatura

Básníci, sběratelé, pejskaři

Krzysztof Koehler/#10/2013
literatura

Poezie je polská specialita

Lucie Zakopalová/#10/2013
literatura

Rezervní armáda práce/poezie

Szczepan Kopyt/#10/2013
literatura

***

Maurizio Medo/#10/2013
báseň čísla/literatura

divadlo

Co se skrývá v igelitce

Kateřina Součková/#10/2013
divadlo

Bude líp aneb brněnské Kreatury

Michal Trávníček/#10/2013
divadlo/jiné

Neúprosnost touhy po štěstí

Michal Majnuš/#10/2013
divadlo

Odraz doby v Černých zrcadlech

Klára Fleyberková/#10/2013
divadlo

film

Očarované hospodyňky

Táňa Zabloudilová/#10/2013
film

umění

Archetyp člověka

Šimon Svěrák/#10/2013
umění

Future Anterior, 2007–2008

Agnieszka Kurant/#10/2013
galerie/umění

Ve službách národa

Emma Pecháčková/#10/2013
umění

Jak vystavit selhání

Tereza Jindrová/#10/2013
umění

Smysl slova okupovat

Tereza Stejskalová/#10/2013
umění

hudba

Mimo recyklaci

Ondřej Filgas/#10/2013
hudba/jiné

společnost

par avion

Martin Teplý/#10/2013
společnost/zahraničí

Rok rostoucího strachu – ekonomický zápisník

Ilona Švihlíková/#10/2013
společnost

Zcela nezpůsobilý ministr

Jaromír Bláha/#10/2013
odpor/společnost

Kdo postaví stát?

Lukáš Rychetský/#10/2013
komentář/společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#10/2013
odpor/společnost

Na sociální dimenzi se zapomnělo

Martin Teplý/#10/2013
společnost

Vykročit z předepsaného dětství

Ondřej Slačálek/#10/2013
společnost

Rváči a revoluce

Jan Daniel/#10/2013
společnost/zahraničí

Každý je občas komunista

Arnošt Novák/#10/2013
společnost

různé

Druhý otevřený dopis ministryni kultury ČR Aleně Hanákové od šéfredaktorů českých literárních periodik

#10/2013
online/různé

Angažovanost a jiné nešvary mladých polských básníků

Ondřej Zajac/#10/2013
poesie/různé

minirecenze

#10/2013
minirecenze/různé

Město z cihel, město z knih

Marie Iljašenko/#10/2013
esej/různé

Volíme, co nebudeme znát

Marek Fapšo,Jan Mareš/#10/2013
rozhovor/různé

Nic jste nepochopili

Szczepan Kopyt,Piotr Macierzyński,Zofia Bałdyga/#10/2013
poesie/různé

Ropstatické klíny do našich hlav!

Jakub Vaníček/#10/2013
recenze čísla/různé

Eskalátor

Vedle Vánoc a Velikonoc je Valpuržina noc dalším ze svátků, které ztratily poslední zbytky magie. To, co po staletí fungovalo jako oslava příchodu jara a plodnosti, se v české verzi symptomaticky proměnilo v uctívání pivní bečky, špekáčku a prasete na rožni. Jediný další rozměr, který lze u nás při pálení čarodějnic o poslední dubnové noci zachytit, souvisí se stále módnějším teatrálně-dětinským oživováním keltských tradic. Plnění břicha je pak možné proložit soutěžením ve vrhu polenem či házením sekyry na terč. Samozřejmě vám předtím slečna, která vypadá, jako by právě vyšla z divadelní kostymérny, musí na tvář modrou barvou namalovat pár keltských symbolů, jinak by to ani nefungovalo. A zakřepčit si

„Pověste Zdeňka Trošku! Luděk Sobota ke zdi! Nechť prýští krev Jiřího Babici!“ zaburácelo bezpočtukrát z obýváků dobře situovaných českých rodin. Na televizi už se nedívají, nereprezentuje jejich hodnotové univerzum. Maximálně si občas sednou k dokumentu na „Dvojce“, kouknou na Události, aby věděli, co nového se děje ve světě, případně se ubezpečí o správnosti svého výkladu dějin u Vyprávěj, seriálu pro celou rodinu. Smyčka se stahuje, Evropou obchází plebs! Není tak divu, že by mnozí z nich nejraději, kdyby bylo poloimbecilním masám odebráno volební právo. Klíčovou roli v tomto bobtnajícím konfliktu sehrávají komerční televizní a rozhlasové stanice. Jen díky nim se čas od času protrhne neuvědomovaná bariéra mezi

Jedním z velkých úkolů neustálého pokroku je starost o naše zdraví. Právě zde můžeme pokrok ideálně materializovat do podoby technologie a navíc ještě zvnitřnit tím, že ulevíme svému tělu a zajistíme jeho lepší chod pro budoucnost, byť toho od ní příliš neočekáváme. Ale infarkt v padesáti? Trochu brzo… A rakovina? Taky nic moc… Navíc prý jsou tato selhání dost drahá. Poněkud se přitom zapomíná na to, že svůj čas ani peníze v konečném úhrnu nemůžeme investovat, ale pouze utratit. V tomto ohledu má ovšem společenské pokuřování svůj humanistický aspekt, ostatně nespočetné metafory vydechovaného kouře pro něj nalezly nejeden působivý výraz. Goethův slavný výrok „Kdo kouří, přemýšlí“ je jistě snadné