close search

literatura

Prázdný měsíc

Viktor Špaček/#34/2008
báseň čísla/literatura

Podstata psaná do závorky

Štěpán Sirovátka/#34/2008
literatura

Detektivka z podivné doby

David Záleský/#34/2008
literatura

Félix Díaz (elfelix)

#34/2008
komiks/literatura

odjinud

František Knopp/#34/2008
literatura

Evropa je parodie Israele

Ladislav Klíma/#34/2008
literatura

minirecenze

#34/2008
literatura

Krvavá bobová pasta Rjú Murakamiho

Martin Tirala/#34/2008
literatura

Ze symbolů není člověk živ

Daniela Iwashita/#34/2008
literatura

Chci žvatlat…

Xavier Galmiche/#34/2008
literatura

Policejní židovský klub

Michael Chabon/#34/2008
beletrie/literatura

film

Temný rytíř, temné město

Jiří Flígl/#34/2008
film

Reklama na Máj

Oto Horák/#34/2008
film

Dvojznačný pomník Rolling Stones

Petr Ferenc/#34/2008
film/jiné

umění

Cesta do města

Radan Wagner/#34/2008
umění

Mark Francis

Petr Vaňous/#34/2008
galerie/umění

Poezie zdánlivé banality

Čestmír Lang/#34/2008
umění

hudba

DVD CD

#34/2008
hudba

Roman Berger a jeho vize hudební výchovy

Jaroslav Šťastný/#34/2008
hudba

Anthony Pateras a Zbigniew Karkowski

Karel Kouba/#34/2008
hudba

společnost

par avion

#34/2008
média/společnost

Zelené hry v černé Číně

Lukáš Zádrapa/#34/2008
společnost

Máme rádi filmy!

Lukáš Gregor/#34/2008
média/společnost

Kudy dál, Bolívie?

Daniel Veselý/#34/2008
společnost

Co otevírá pražská Opencard?

Tomáš Netřesk/#34/2008
společnost

Varšavská smlouvo, díky?

Václav Burian/#34/2008
přešlap/společnost

Kdo má právo na válku?

Karel Dolejší/#34/2008
komentář/společnost

Falešná jasnost olympiád

Petr Fischer/#34/2008
společnost

různé

zkrátka

#34/2008
kultura/různé

došlo

#34/2008
došlo/různé

Noc, tu promýšlej skrz její velikou díru

Ondřej Klimeš/#34/2008
recenze čísla/různé

Svým přátelům budou platit hvězdami

Daniela Iwashita/#34/2008
esej/různé

Proti síle zvyku

Daniela Iwashita/#34/2008
rozhovor/různé

Tvořivý impuls vyvoleného básníka

Daniela Iwashita/#34/2008
rozhovor/různé

Eskalátor

Pryč jsou doby, kdy média neznala slovo neonacismus a hrozbu hololebé xenofobie snad ani neviděla. Dnes novináři proti neonacistům neohroženě bojují; občas tak moc, až jim vlastně pomáhají. Jde tu o přístup, jenž naše nacionalisty a nácky automaticky řadí k občanům jiné kategorie, na něž se tedy musejí vztahovat i jiná pravidla. Co na tom, že ostrakizace pomáhá v jejich mučednickém pocitu. Mediální diskuse, kterou rozpoutala banální skutečnost, že předsedkyně Národní strany P. Edelmannová obhájila disertační práci, je jen jedním z příkladů. Redaktorka L. Hloušková se v deníku Právo dne 13. 8. ptá politologa M. Mareše, zda „je normální, že šéfka ultrapravice Edelmannová na vysoké škole obhájí disertační

Ramos-Horta, nositel Nobelovy ceny míru a prezident Východního Timoru, propustil z vězení vůdce místní milice podporované Džakartou – Joni Marqueze. Ten byl zodpovědný za devět životů stoupenců nezávislosti země. Marquez tvrdí, že v době spáchání zločinu nebyl při smyslech, neboť ho indonéská armáda zdrogovala. Jeho osvobození bylo symbolické: Ramos-Horta neskrývá znechucení nad neochotou Indonésie a světa potrestat hlavní pachatele zločinů: „Nikdo z Indonésie – vysoké vojenské šarže zapojené do násilí v roce 1999 – nebude postaven před soud… Proč bych měl nechat ve vězení Timořana, který pracoval pod taktovkou někoho jiného?“ Při genocidě ve Východním Timoru zahynula více než čtvrtina obyvatel. Indonésie diktátora Suharta podporovaná USA

Vždycky jsem měl slabost pro obskurní komponované pořady a prázdninový program ČT mi (opět po roce) udělal velkou radost. Co obyčejně bývá z archivů ČT opatrně vypreparováno v podobě vtipného sestřihu, je v okurkové sezóně rovnoprávnou součástí každodenního programu: normalizační seriá­ly, zaprášené hudební pořady nebo béčkové televizní inscenace; všednodennost z dob, kdy čas plynul mnohem pomaleji. Anotace sdělují, že to jsou vlastně „legendární“ pořady, a mně nezbývá než souhlasit: namátkou vyberme Přátele zeleného údolí, Rozpaky kuchaře Svatopluka (až po letech jsem si v hlasovacích záběrech na pražská sídliště všiml tvrdošíjně podvratného poblikávání) nebo o něco mladší Zdivočelá země, naruby převrácená socrealistická agitka. Drsným králem prázdninového programu je však