close search

literatura

Velká maďarská mnemologie

Jan Kolář/#11/2014
literatura

Korektura nebeské harmonie

Blanka Činátlová/#11/2014
literatura

+++

Irma Geisslová/#11/2014
báseň čísla/literatura

Opatřit mu dobrou společnost

Marta Pató/#11/2014
literatura

Bohumile, Vy ďáble!

Marie Iljašenko/#11/2014
literatura

divadlo

Hon míru

György Spiró/#11/2014
divadlo

Osvědčené zbraně střílí dobře

Klára Fleyberková/#11/2014
divadlo

film

Anime potřebuje výrazné autory

Antonín Tesař,Daniel Řezníček/#11/2014
film

Jaká byla, je a bude televize

Antonín Tesař/#11/2014
film

umění

Divadlo žije – na oprátce

Ondřej Fuczik/#11/2014
umění

Bojkot bienále

Tereza Stejskalová/#11/2014
umění

Lídři, hrdinové atd., 2010

Antonín Jirát/#11/2014
galerie/performance/umění

Všetko ostatné je ako zvyčajne

Ľubica Kobová/#11/2014
umění

hudba

Násilí prodává

Ondřej Bělíček/#11/2014
hudba

Těžké stroje a pouťové atrakce

#11/2014
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#11/2014
odpor/společnost

par avion

Tomáš Dufka/#11/2014
společnost/zahraničí

Vzpoura namátkou

Pavel Chodec/#11/2014
odpor/společnost

Boj o společná místa

Martin Bernátek/#11/2014
společnost

Miluj demokracii jako sebe sama

Martin Vrba/#11/2014
společnost

Plíživý převrat

Milena Bartlová/#11/2014
komentář/společnost

Víc než jen náboženství

Kateřina Werkman/#11/2014
společnost/zahraničí

různé

minirecenze

#11/2014
jiné/minirecenze/různé

Hrabal zatracovaný a znovu nalézaný

Jakub Češka/#11/2014
esej/různé

Když básní dokumenty

Blanka Činátlová/#11/2014
recenze čísla/různé

Člověk je spisovatel, nebo otec

Adéla Gálová/#11/2014
rozhovor/různé

Eskalátor

Brazilec si za minimální mzdu (asi šest tisíc korun) sice může koupit sto padesát litrů kořalky, ale na to, aby dojel autobusem na druhý konec své vlastní země, to nestačí. Mnohé z nich to nejspíš zamrzí při nadcházejícím mistrovství světa ve fotbale, které má probíhat ve dvanácti brazilských městech, z nichž některé od sebe dělí větší vzdálenost než Prahu od Bagdádu. Stavba megalomanských stadionů, jejichž využití po této sportovní události nebude valné, nicméně ukázala, že peníze v zemi jsou: putují však do příprav mistrovství a s ním spojených korupčních kapes, aniž by bylo jasné, zda se vše vůbec stihne. A to má Brazílie za dva roky

Když jsem nedávno poslouchal ze ­záznamu debatu K čemu je nám Obec spisovatelů?, byl jsem rád, že si mohu více jak hodinu a půl dlouhou diskusi dávkovat dle aktuálních potřeb. Pokud bych se totiž dostal naživo do galerie Tranzitdisplay, patrně bych utekl při třetím hlubokém nádechovýdechu panelistky Františky Vrbenské, která snad chtěla dokázat, že Obec není zombie, ale že přinejmenším stále dýchá. Celé vystoupení se neslo v duchu toho nejlepšího z České sody. Taškařici zdárně doplňoval sexuolog Radim Uzel, 2. místopředseda Obce, a absurditě nezabránili ani Miroslav Balaštík z Hostu a Karel Piorecký z Ústavu pro českou literaturu, neboť nedokázali oponovat prezentované beznaději. Legraci podtrhla spisovatelka Petra Hůlová,

Obvodní soud pro Prahu 7 na konci března rozhodl, že časopis Reflex nesmí nadále používat zkomolenou podobu jména senátora Tomia Okamury. „Tomio již není Pitomiem!“ pravila nezávislá česká justice. Plátek se nicméně předběžným opatřením soudu vydržel řídit jen měsíc a ústy svého dvorního šaška J. X. Doležala znovu v článku Okamura do Tokia zakázané jméno použil. A tak musela vyřazená jednička kandidátky Úsvitu do Evropského parlamentu Klára Samková, která „nemá ani kapku cikánské krve“ a „není žádná podpůrkyně nepřizpůsobivých občanů“, Reflexu připomenout, že by se měl užívání urážlivých „odvozenin z tohoto jména vycházejících“ zdržet. Těžko pochopit, co přivedlo Samkovou do Okamurovy partičky rasistických demagogů a proč