báseň týdne
die Auguren
zerfleischen einander…
Paul Celan
NEVĚŘÍŠ
(už nebo ještě ne?) —
přece však umíráš, jako bys byl
žil.
Posbíráš v slzách
ostatky jasu
pro úsměv, s kterým tu
na stráži stojíš;
pro úsměv, s kterým se
vydáváš k lidem.
K čemu však úsměv
na Zemi, kde lidé sápou se hlady?
Kolik jich ještě musí zemřít,
aby se člověk stal
člověkem,
aby uvěřil sám v sebe,
aby se rozhostil jen a jen jas?
Jen tahle prázdnota,
jen pláč ti zůstane,
jen tahle pochybnost
tady a teď:
prostor, jejž dobýváš
světlem své smrti.
Jen ona zastaví
koloběh vraždění,
jen na ní zlámou se kosy.
Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky
odebírat newsletter A2
