V lednu

Naslouchali jsme celou noc,

jak slaboulince dýchá,

jak v prsou vlna života

se dme a klesá zticha.

A mluvili jen šepotem,

krok sotva rozléhá se;

každý z nás by dal žití půl,

kdyby nám vstala zase.

Náš strach se klamal nadějí,

naděje z bázně lhala –

když spí, nám zdá se umírat,

a spát, když dokonala.

Neb na úsvitě pochmurném

v ty oči klidné, stinné,

jež na věky se zavřely,

už svitlo jitro jiné.

Přeložil J. V. Sládek

Příbuzné články

aktuální číslo
#19/2025