Poema o moři

pustit se daleko

od břehu,

těleso viděné jen ve výřezech se kolébá,

snadná kořist pro pohled,

klouže na svém vlastním stínu

pod kůží

i my pocítili nekrytá místa,

hebké rozety, odulé

jak vzdutý odraz na vánočních koulích,

poprášený, napudrovaný,

hříčka vln, pěny;

náhlý vpád zimy,

stopy opotřebování vzdáleného obrazu

vydal se na cestu nabalzamován,

bílý náklad, relikviář pro

prchavost pocitu,

vystavil vodám vnitřní míru

Přeložil Jakub Kouba

Příbuzné články

aktuální číslo
#19/2025