Luděk Čertík vydal hymnus na slunce. V pořadí třetí autorova sbírka Vše o slunci se skládá z pěti na první pohled svébytných básnických celků, které lavírují mezi haiku, básní v próze a pásmem. Přes tuto útvarovou rozrůzněnost spolu jednotlivé části komunikují a vytvářejí lyrickou mozaiku, v níž se význam slunce postupně posouvá: od kosmického tělesa přes náboženskou symboliku až k metafoře dětí jako světla života. První oddíl Zprávy ze světa, který vychází z japonské tradice a formou se blíží haiku, udává meditativní, místy až mantrický tón celé sbírky. Na něj navazuje nejrozsáhlejší část, nesoucí stejný název jako kniha. Slunce zde vystupuje jako svědek různých momentů lidského života napříč dějinami. Jednotlivé epochy přitom nejsou řazeny chronologicky, ale navzájem se přes sebe přelévají, a zdůrazňují tak atemporální perspektivu slunce bdícího nad lidským světem. Následující dva celky jsou konkrétnější. První má rodinný rozměr: otec vyznává lásku svému potomkovi, zároveň se však skrze motiv potomka dostává do popředí i představa lidí jako „dětí slunce“. Chvalozpěv na syna ústí v sérii básní věnovaných ptactvu jako zázraku přírody. Právě ptáci se díky křídlům dokážou ze všech živočichů nejvíce přiblížit slunci. Sbírku uzavírá série rad, jejichž adresát i mluvčí zůstávají nevyslovení: radí zde otec synovi, nebo slunce člověku? Čertíkova hloubavá, precizně komponovaná ekopoetika vyvolává dojem svébytného básnického eseje.

Luděk Čertík: Vše o slunci. Malvern 2025, 100 s.