close search

Tato radostná noc Apokalypsy

Ilustrace Martin Kubát

Proměna

Jednou ráno se Řehoř Samsa probudil

a uviděl, že jeho ruce

už nejsou z masa a kostí, ale chatrné ústřižky

papíru. Celý vyděšený

s nimi chtěl zadržet to poslední, co ještě

zbývalo z noci,

aby zabránil nevyhnutelnému dni,

hanebnému střetu

s rodiči i s veškerým

zbytkem lidského plemene, ale byly to

zbytečné ústřižky papíru. Chtěl si umýt

obličej,

učesat si vlasy, které mu dodávaly

divoké vzezření, ale bál se, že si je namočí

a přijde o ně,

o ty své žalostné mizérie, svůj jediný poklad.

Chtěl někoho zavolat, ale řekl si:

já už nemám bratry, moji bratři

už nejsou moji bratři. V tu chvíli spatřil,

přilepené na sklo okna,

které měl z jedné strany postele,

ruce, jež kdysi byly z masa a kostí,

tváře bytostí, které byly lidské.

V tu chvíli pochopil. „Jsme vyděděnci

života,“ řekl si, odhrnul prostěradla,

vstal z postele, otevřel dveře,

vyšel ven do ponurého jitra.

Venku se k němu ti lidé s papírovýma rukama

otočili zády, aby společně s nocí utekli

z onoho místa, kde svítalo.

Samsa se vydal za nimi; ani se

neohlédl, věděl, že jakékoli loučení

by bylo zbytečné, vstoupil do vlhkosti

posledních stínů, opustil světlo

budoucích dní, opustil rodičovský

dům,

navždy.

 

 

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image