„Poezie je jako polívka,“ píše se v jedné z následujících básní. Plave v nich spadané listí, rozhovory s přáteli, lelkování a chleba s debrecínkou. Čas plyne pomalu, revoluce je odložena na neurčito, zato v místním country klubu se pořád ještě scházejí důchodci, aby si zahráli písně nádražních tuláků.

Ilustrace Viktoria Bobko
co říkala markéta že říkal leonard cohen
markéta l. říkala
že leonard cohen říkal
že poezie je jako prach
musel jsem v archivech
naší konverzace sjet do roku 2020
abych zjistil jak to myslel
taky jsem měl pocit
že říkal že poezie
je jako polívka
ale nemohl jsem si vzpomenout
proč
opravdu říkal že poezie
je jako prach
ondřej b. říkal
že jeho terapeutka říkala
že emoce jsou jako oblečení v šatní skříni
a my máme možnost
si je buď vzít anebo nevzít
řekl jsem ondřejovi
že to neumím
zeptal se co
řekl jsem
chodit na terapii
ale zato jsem se naučil
nevzpomínat
zvědavě jsem pohlédl do tváře
kamaráda ondřeje
který by si sice tento kus oblečení
nevybral
ale vzpomínky mu stejně akutně
způsobovaly trýzeň
byla to pravda
naučil jsem se nevzpomínat
ale přesto na mě v tu chvíli
taky zaútočilo
elitní komando vzpomínek
a jedna z nich byla
jak s ondrou b. v šestnácti
čůráme do křoví
u nádraží holešovice
dodnes tam na to myslím
když si zrovna
dovolím vzpomínat
město je plný pomníků
jako ten u tohohle
křoví
…