Divadlo DISK, Praha, psáno z reprízy 18. 2. 2025

Hra Petera Handkeho z roku 2020 je inspirována upálením studenta Zdeňka Adamce na Václavském náměstí v březnu roku 2003. Na rozdíl od Jana Palacha a dalších, kteří se upálili na znamení nesouhlasu se sovětskou okupací v roce 1968, Adamcova sebevražda nebyla většinově interpretována jako hrdinský čin, ale důsledek psychických problémů. Pro rakouského nobelistu, známého svými provokativními postoji, se námět stal uměleckou výzvou. Nelehký úkol měli i režisér Mykhailo Fedorov a dramaturgyně Adéla Krausová. Handkeho text je otevřený mnoha způsobům inscenačního uchopení; autor v úvodu stručně nastiňuje, jak by zhruba měla vypadat scéna, ale neuvádí, kolik herců má ve hře vystupovat ani jaké další charakteristiky by měli splňovat. Student a studentka čtvrtého ročníku činoherního divadla na pražské DAMU se rozhodli svou inscenaci zasadit do baru. Vedle dvou herců v rolích barmana a duchovního gurua se na jevišti pohybuje pětice hereček, jež ztvárňují jak různé části Adamcovy osobnosti, tak osoby, které jej znaly nebo jen potkaly. Tvůrci se pokoušejí o psychologizaci svého hrdiny, zasazují jeho činy do souvislostí a snaží se jej emocionálně přiblížit obecenstvu, toto úsilí však přichází vniveč. Handkeho text je příliš kryptický a soustředí se na těžko pochopitelné detaily protagonistova života, například na jeho angažmá na darkerské a hackerské scéně (Adamec rád vypínal veřejné osvětlení). Inscenace je tak především ukázkou mladých talentů. Škoda, že tvůrci raději nesáhli po jiném díle.