„Kdyby se buržousti viděli, kdyby tak neburžousti věděli. (…) Dlouho jsem nemohla pochopit, proč vyšlo z módy třídní násilí, myslím teď násilí nižších tříd vůči vyšším. V opačném směru ho znám dobře, jako svoje boty, žila jsem mezi jeho původci,“ píše ve svém románu Jméno francouzská spisovatelka Constance Debré, která pochází po otci z buržoazního a po matce z aristokratického prostředí. Nová Ádvojka se snaží vymezit prostor aktuálních sociálních konfliktů a identifikovat jejich aktér(k)y v čase, kdy se strukturálně proměňuje pracující třída, a tím pádem i způsoby, jakými se různorodé skupiny sdružují na obranu vlastních zájmů.

Třída je běžný sociologický termín, přesto ale v Česku u mnohých vyvolává antikomunistické záchvaty z nevědomosti. Proto bychom rádi připomněli, že sociální třídy i konflikty se mohou různě proměňovat, ale zatím nikam nezmizely. Nezbývá než v této souvislosti do omrzení opakovat nesmrtelný výrok miliardáře Warrena Buffetta: „Probíhá třídní válka a moje třída v této válce vítězí.“

Jak ale vypadá perspektiva z druhé strany? Tomáš Schejbal se ve svém eseji kriticky zamýšlí nad tím, zda se dělnictvo servisního sektoru skutečně může stát předvojem nových třídních zápasů, jak píše politická teoretička Jodi Dean, a zároveň interpretuje romány spisovatelky Marion Messiny, které podle něj…