1

Namočí žínku v lavoru s vlažnou vodou, otře s ní obličej, stáhne prostěradlo, stáhne spodek pyžama, otře žínkou mrtvé pohlaví mého otce, prostěradlo přetáhne k pasu, požádá mě o košili, já se otočím ke skříni, vyndám košili a položím ji na postel, ona vezme otce za ramena, snaží se mu svléct vrchní díl pyžama, paže nechtějí od těla, pachtí se s tím, vidím, jak se s tím pachtí, skloním se, no tak, skloň se, chytnu studené rameno, vklouznu paží za studená záda, uchopím studenou dlaň, odtáhnu zaseklou paži, přemýšlím o posmrtné ztuhlosti, svleču pyžamo, navleču košili, položím otce zpátky na polštář, ona odklidí obě kapačky, vytáhne hadičky, sebere infuzní vaky s morfinem a sedativy, vloží je do speciálního kufříku na kód, pro ten morfin si přišla, To je standardní postup, řekla mi do telefonu, žínka i košile byly z její hlavy, Takhle ho nechat nemůžeme, řekla, odchází, ještě se nerozednělo, vrátím se do kuchyně, udělám si další kafe, svítá, je krásně, cítím suchou vůni zahrady, v osm si z krbové římsy vezmu otcovu kreditku, sednu do třídveřového peugeota 206, diesel, s nájezdem 197 000 kilometrů, koupeného před pár dny v touraineském autobazaru, jedu k bankomatu u Super U, váhám,…