close search

literatura

***

Miroslav Olšovský/#9/2012
báseň čísla/literatura

knihy

#9/2012
literatura

Nechat zaznít oficiální hlas

Jan Bělíček/#9/2012
literatura

Čtenáře přitahují tragické osudy

Blanka Činátlová/#9/2012
literatura

Sloupli Těsnohlídka – literární zápisník

Jan Štolba/#9/2012
literatura/výstava

2012 – 1942 = 70

Lucia Satinská/#9/2012
jiné/literatura

odjinud

#9/2012
literatura

Na cestě v osmnácti

Yu Hua/#9/2012
beletrie/literatura

Apologeta žánrového psaní

Pavel Kořínek/#9/2012
literatura

film

Proti směru invence

Petr Pláteník/#9/2012
film

Zbraň jako atribut – filmový zápisník

Antonín Tesař/#9/2012
film

Divošství bez ušlechtilosti

Tomáš Stejskal/#9/2012
film

umění

Small Speakers – designový zápisník

Michal Rydval/#9/2012
umění

Umělkyně za pultem

Tereza Stejskalová/#9/2012
umění

Fabrika najďonnych oděžd

F.N.O/#9/2012
galerie/umění

Prior nade vše

Jakub Potůček/#9/2012
architektura/umění

Obrat ke spolupráci

Tereza Jindrová/#9/2012
umění

hudba

Muži v aerosolu

Ondřej Klimeš/#9/2012
hudba

filmy/hudba

#9/2012
hudba

společnost

Africký padouch 2.0

Ondřej Slačálek/#9/2012
společnost/zahraničí

Privatizace politiky

Lukáš Rychetský/#9/2012
komentář/společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#9/2012
odpor/společnost

Co znamená změnit svět?

Alain Badiou/#9/2012
společnost

Být občanem světa

Michal Janata/#9/2012
společnost

Kmenům chybí kořen

Marta Martinová/#9/2012
společnost

Německo musí zemřít

Bob Kuřík/#9/2012
odpor/společnost

Volatilní poslanci v srdci politiky – veřejné osvětlení

Petr Fischer/#9/2012
společnost

par avion

Radek Buben/#9/2012
společnost/zahraničí

různé

došlo

#9/2012
došlo/různé

Bezdomovci ve vesmíru

Filip Jakš/#9/2012
online/různé

artefakty

#9/2012
kultura/různé

Český rybníček je zabetonovaný

Jana Bohutínská/#9/2012
rozhovor/různé

Korzet vyžaduje disciplínu

Jana Bohutínská/#9/2012
rozhovor/různé

Prostor pro vzájemnou rezonanci

Patrik Rameno/#9/2012
recenze čísla/různé

V kožichu

Daniela Hodrová/#9/2012
esej/různé

Videozáznam z panelové diskuze Vzdělání jako fastfood? Privatizace a marketizace univerzity

#9/2012
online/různé

Mimikry bez stylu

Ondřej Parus/#9/2012
esej/různé

Eskalátor

Když se člověk žijící v Praze ocitne na pár dní v Berlíně, může Berlíňanům leccos závidět. Ten, kdo se rád protlouká životem s lahváčem v ruce, ať už jde o regulérního alkoholika, muzikanta na turné, obyčejného vagabunda či všechno dohromady, zřejmě nejvíce ocení k dokonalosti dovedenou kulturu kiosků, imbissů a krámků s pitím, otevřených do nočních, ba i brzkých ranních hodin. Před většinou z nich najdete aspoň jeden stolek s párem lavic, poskytující příjemné spočinutí při toulkách městem, a nikomu nevadí, ani když se posezení protáhne a vy si chodíte pro jednoho sternburgera za druhým. Místní obyvatele nijak nepobuřuje, že jim někdo popíjí pod okny do dvou do rána – s trochou hluku se ve

Po rasistické anekdotě, kterak se Romové v Ústí rozhodli založit politickou stranu a o členské příspěvky byli okradeni vlastním pokladníkem, server Parlamentní listy znovu pozvedá kopí v boji proti pokrytectví liberální společnosti a politické korektnosti. Na den Zmrtvýchvstání Páně navázal Jan Žáček na tradici toho nejlepšího, co kdy český antisemitismus nabídl. Pod heslem „grunt a Kristus“ jsou od nepaměti do české kotliny otiskovány xenofobní „šlépěje“. Ostatně i tatíček Neruda v Povídkách maloburžoazních přispěl svou troškou k antižidovskému folkloru. Pokoutní a nevyzpytatelný Žid nabírá v Žáčkových fantaziích mnoha tváří. Nejprve je kacířským vrahem vlastního Boha, vzápětí vykutá ze své choré mysli vynález zkázy – marxismus. Nejzásadnější jsou ovšem pro jeho povahu záhadné sebedestruktivní

Kampaň Prahy 2 proti graffiti připomíná svérázný psychologický experiment na téma, kam až může zajít idiocie reklamy (ke zhlédnutí zde). V sugestivně polopatické variaci na sice stupidní, ale profesionálně vytvořenou agitku „Přemluv bábu“ tentokráte přemlouvá dědek vnuka, aby vypustil sprej ze svého života. Vše doprovází srdceryvná lamentace důchodců, dětí a handicapovaných, na něž dle křečovitých výrazů právě sáhla smrt v podobě popsaných zdí. Zjištění, že za současnou krizi může pár pouličních dobrodruhů, je nezapomenutelně bizarní a k smíchu. Ten tuhne až při vědomí, kam je schopna zajít radnice druhé pražské městské části při výběru materiálů sebepropagace a za co je zřejmě schopna i zaplatit.