close search

literatura

Příběh kamaráda vedlejší postavy

Karel Kouba/#19/2013
literatura

Sibiřský vypravěč píšící v režimu záchvatu – literární zápisník

Tomáš Glanc/#19/2013
literatura

***

Pavel Rajchman/#19/2013
báseň čísla/literatura

Nutnost oplakávat nepřítele

Libuše Heczková/#19/2013
literatura

To najlepšie, čo doma máme?

Dominik Želinský/#19/2013
literatura

divadlo

Starý, mladý, starý Hašler

Růžena Dvořáková/#19/2013
divadlo

Havel v rukách opilých tanečnic

Sabine M. Kejlová/#19/2013
divadlo

film

Svět, v němž nelze dospět

Tomáš Stejskal/#19/2013
film

Nejistý průvodce po obrazovce

Antonín Tesař/#19/2013
film/projekce

Hard-boiled melodrama

Jana Bébarová/#19/2013
film

umění

Pozůstalost excentrika

Tereza Stejskalová­/#19/2013
umění

Jamie Coburn stojící proti plaveckému klubu, 3. 9. 1973

Reginald Alan Westaway/#19/2013
galerie/umění

Magistrála humánní

Martina Faltýnová/#19/2013
architektura/umění

hudba

Symbióza vědy, výzkumu a umění

Martin Blažíček/#19/2013
hudba

společnost

Práce na hovno

Proč potřebujeme tolik placených posunovačů papíru?

David Graeber/#19/2013
společnost

Zákon jako nástroj vyloučení

Eva Turečková/#19/2013
společnost/zahraničí

napětí

Jan Gruber/#19/2013
odpor/společnost

Strach a hnus v Ostravě

Jan Bělíček/#19/2013
odpor/společnost

Kříž polarizace

Tomáš Samek/#19/2013
komentář/společnost

Trampoty s následníctvom

Ľubica Kobová/#19/2013
společnost

par avion

Radek Buben/#19/2013
společnost/zahraničí

Za které životy netruchlíme?

Josef Fulka/#19/2013
společnost

různé

Analytika moci

Claire Pages,Mathieu Trachman/#19/2013
rozhovor/různé

minirecenze

#19/2013
minirecenze/různé

Útok a zmätenie

#19/2013
poesie/různé

Síla překrucování stereotypů

Ondřej Lánský/#19/2013
recenze čísla/různé

Můžeme vést dobře špatný život?

Judith Butler/#19/2013
esej/různé

Eskalátor

„Otřesný nález v Praze: u popelnice se válely lebky“, hlásá titulek portálu Aktuálně.cz a já si říkám: Dobrý bože, konečně! Vzápětí se ale ukazuje, že šlo o dřevěnou bednu s patnácti kusy lebek opatřených evidenčními čísly, patrně o „pozůstalost nebo sbírku prozatím neznámého majitele“, jak se vyjádřila policejní mluvčí. Nad takovými „otřesnými“ nálezy zůstává rozum stát. Po zdech českých hospod visí stovky zvířecích lbí, jako by se nechumelilo, ale to jaksi nikoho nevzrušuje. Horší je, že žijeme v situaci, kdy se u popelnic a kontejnerů povalují zbytky lidských tužeb, snů, nadějí, sociálních jistot a vlastně celá v předstihu rozbitá budoucnost, a zpravodajské servery mají tu drzost předhazovat čtenářům pseudokauzy a ještě je opatřovat

Sociolog Jan Keller často hovoří v souvislosti se stavem společnosti o naprosté nesouměřitelnosti. Už se podle něj nejedná o pouhou nerovnost, která je v otevřené společnosti prospěšná. Nůžky mezi bohatými a chudými se příliš rozevřely, tyto vrstvy se už nemohou setkat ani fyzicky, ani obrazně. Mají zcela rozdílné cíle, ambice, aspirace, životní styl. Však už Tomasi di Lampedusa věděl, že: „Kdo žije v horách, nestará se o komáry z nížin, a kdo žije v Egyptě, neshání paraple. Ten první zato se bojí lavin a ten druhý krokodýlů; kdežto nás netrápí ani to, ani ono. Páni mají jiné starosti, které my neznáme.“ Některé předměty denní potřeby stagnují ve svém technickém vývoji, majíce podobu,

O problému vzrůstající nevraživosti vůči Romům se i v tomto listu psalo a píše dost. Mnoho aktivistů se u nás snaží bránit neonacistům v jejich triumfálních pochodech městy. Poprvé za dlouhou dobu však pozorujeme, že „nácků“ je mnohonásobně více než jejich odpůrců. Čím to je? Jednak je určitě snazší mobilizovat veřejnost proti čistě neonacistickému pochodu než proti akci, která útok na stigmatizovanou romskou komunitu maskuje do řečí o nepřizpůsobivých a o měření všem stejným metrem. Zásadní je však podle mého především nepřítomnost radikálních odpůrců neonacistů z hnutí Antifa. Jestli se totiž holé hlavy někoho opravdu bojí, jsou to radikální antifašisté. Ještě na podzim 2007, kdy se neonacisté chystali projít pražským