Na téma radniční noviny (A2 č. 27/2006) nám přišlo několik ohlasů, ale diskuse o sporném poslání těchto plátků se kupodivu nijak divoce nerozhořela. Před volbami do zastupitelstev nabývají zmiňované tiskoviny na významu. Je třeba znovu do ohně trochu zafoukat.
Kde se vlastně vzala myšlenka periodika, které se zdánlivě zaměřuje na informování obyvatelstva té které obce nebo města, není zcela jasné. Jisté ale je, že s ní přišly politické strany, které na radnicích působí. Míní v nich informovat o obecním dění. Kromě toho však tyto vždy jednostranně zaměřené „noviny“ obsahují krystalicky čistou propagaci radnice. Proto vyvolávají alespoň před volbami nevoli ze strany opozičních zastupitelů a politické opozice obecně. „Je to jeden z velkých nešvarů současné komunální politiky a je otázka, zda ten problém řešit, snažit se o to, aby obsah radničních novin na základě nějaké úpravy v předpisech odpovídal například proporcionálnímu složení politické reprezentace obce, nebo zda je úplně zrušit, což se v nynější situaci jeví jako nejlepší řešení,“ říká jeden z kandidátů Strany zelených, která zřejmě díky svým úzkým vazbám na neziskové organizace (například občanské sdružení Oživení) toto téma zahrnuje do svého programu boje proti korupci. Podle odborníků a několika analýz, které se objektivitou radničních periodik zabývají, je největší problém právě v legislativě. Radniční periodika zákon nezná. I proto se mnozí, včetně zelených a dalších opozičních politických stran, shodují, že by bylo nejužitečnější, nejlevnější a nejbezpečnější je prostě zrušit.
Odmítnutý Hvížďala
K ukázce, komu radniční tiskoviny slouží, můžeme použít kauzu, která se v souvislosti se senátními volbami rozvířila v tisku před několika měsíci. Jejím iniciátorem byl známý komunální politik kandidující do Senátu Michael Hvížďala. Ten si jako nezávislý kandidát zcela podle běžných obchodních podmínek zaplatil svou předvolební inzerci nejen na ulicích či v metru, ale i v měsíčníku Prahy 8. Problém nastal, když se ukázalo, že mu redakční rada, v podstatě řízená politickou reprezentací z řad ODS, odmítla už zaplacený inzerát otisknout. Svého práva se Hvížďala ani po mediální přestřelce a několika pokusech o výpad proti postupu radnice nedomohl. „Nejsem z těch, kteří se chtějí soudit; když to nedokážu prosadit sám za sebe a tváří v tvář, stačí, že lidi vidí, jak to chodí,“ komentoval svůj „neúspěch“ senátní kandidát. V rámci své kampaně na citylightech v Praze 8 veřejnost na neférové a politicky nepřípustné jednání radnice upozornil.
Přidružená pozitivní témata
Podobných případů, ačkoliv ne zdaleka tak křiklavých jako ten z Prahy 8, je ale měsíc co měsíc spousta. Poslední vydání magistrátního měsíčníku Listy hlavního města Prahy mluví samo za sebe: už titulní strana nabízí obsáhlý rozhovor s primátorem Pavlem Bémem, postavený na předem připravených (okruhy očividně zadala redakční rada) podbízivých otázkách a připomínající leták ODS. Další témata jsou jasně definována už titulky: Velká voda už nehrozí, Praha je stále bezpečnější, MHD jezdíme nejvíc z Evropy, Magistrát v novém sídle, Nový směr v kulturní politice města a další. Hlavní materiály jsou doplněny rozhovory a menšími články na další přidružená pozitivní témata. Zajímavý je tu například rozhovor s ředitelem Divadla Na Fidlovačce Tomášem Töpferem, který se před několika týdny poněkud překvapivě a za ne zcela jasných okolností narychlo dostal na kandidátku ODS do Senátu.
Říjnové vydání Osmičky, radničního zpravodaje Prahy 8, přináší ódu na rekonstrukci koupaliště Šutka, které chátralo dvacet let. Materiál se v pravý čas vyrovnává s letitým problémem a slibuje, že koupaliště bude opraveno. Škoda jen, že až za dva roky. Dále si pak mohou čtenáři počíst v materiálech jako Osmička má plán, jak vyhnat z ulic opilé bezdomovce nebo Do Ďáblic jezdí po dvou letech tramvaje s fotografiemi z přestřihávání pásky. Uvnitř čísla pak následuje oblíbená óda radních na vlastní úspěchy, která je v barvách vyvedena hned na třech stránkách po sobě pod extra titulkem Praha 8 roste do krásy.
Já bych si přál své foto
Do místních periodik má veřejnost, na rozdíl od některých vybraných zájmových skupin, v podstatě odepřený přístup. Jako příklad opět poslouží největší z radničních titulů, Listy hlavního města Prahy. Na nich jsou totiž politické „háčky“ vidět nejlépe, stejně jako bizarní souvislost s chystanými volbami. „Je naprosto nepřípustné, aby bylo složení redakční rady nějakého média placeného z veřejných prostředků totožné se složením rady obce nebo jako v případě Prahy dokonce kraje. Je to stejné, jako kdyby veřejnoprávní Česká televize byla ovládána a personálně i obsahově ovlivňována přímo vládou,“ upozorňuje Petr Štěpánek ze SZ. Realita mu bohužel dává za pravdu, ačkoliv zrovna ve zmiňovaných pražských listech je členem redakční rady v poslední době i jeden příslušník opozice. Ten však nemá takřka žádnou možnost obsah ovlivnit. Asistentka primátora Miroslava Kreuzerová, která je jakousi hlavní editorkou Listů, odpovídá na otázky ohledně objektivity vyhýbavě. „Prostor v Listech má každý,“ říká, ale současně dodává: „Obsah se dohaduje předem a dělí se podle resortů, ne podle politické příslušnosti jednotlivých radních.“ To v praxi znamená, že mají prostor de facto pouze radní, tedy koalice, která pražskou radnici ovládá. A místo k propagaci sebe samé a svých politických úspěchů vládnoucí kasta náležitě využívá. Už několik měsíců před volbami se na vlastní „přání“ objevují politici na fotografiích různých staveb, protipovodňových hrází, metra, nové tramvaje nebo čističky odpadních vod. Také témata z jednotlivých resortů jsou pojímána už od zadání naprosto jednostranně.
Podle Kreuzerové jsou Listy otevřeny i všem politickým stranám, které chtějí předvolební inzerci. Musí za ni však zaplatit běžnou cenu. Jak v souvislosti s volbami prohlásil nedávno jeden z kandidátů za Evropské demokraty Jiří Witzany, ani jeho strana, která očekává úspěch, si tuto cenu nemůže dovolit.
Praktické rady do života
Nevládní organizace Iurridicum Remedium v aktuální právní analýze upozorňuje na další nešvary, jako je odepření přístupu nepříznivých názorů do periodika, neplacená propagace místních ekonomických hráčů, neprůhledné zadávání zakázky na vydávání periodika, neobjektivní informování o úspěších či neúspěších vedení obce či jednostranně vedené kampaně v rámci místních problémů. Hned v úvodu studie se přitom píše, že pokud se nešvary zničí, potenciál radničních periodik považuje organizace za velmi slibný. Má na mysli obohacení veřejné diskuse, větší zapojení občanů do rozhodování o místních záležitostech či možnost informovat obyvatele obcí o praktických radách pro různé životní situace.
Ačkoliv analýza nabízí několik způsobů, jak za stávající legislativy na objektivitu radničních novin tlačit, ve výsledku se přiklání k návrhům legislativních změn. Těch může být dosaženo úpravami v některých zákonech. Ideální by však mohlo být právní ukotvení obecních periodik v zákoně o obcích a v zákoně o hlavním městě Praze. Další možnost, kterou podporují též některé politické strany, je změna tiskového zákona.
Autor je nezávislý novinář.