Česko-německou edici básně Karla Hynka Máchy Máj (Akropolis 2006) připravil k 170. výročí prvního vydání Máje Pavel Vašák s použitím překladů Waltra Schamschuly (úplný německý překlad Máje) a Rudolfa Havla (překlad několika německých textů do češtiny).
Portrét Elišky Krásnohorské nastínila v Naší rodině č. 47/2006 Markéta Vrabcová.
Dramatickým dílem Jiřího Karáska ze Lvovic, konkrétně jeho hrou Apollonius z Tyany (v Moderní revui 1905, knižně téhož roku, inscenováno 1910 dramatickým odborem Akademiků vinohradských), se zabývá studie Michaely Kořistové v Divadelní revui č. 4/2006.
Ukázky z připravované knižní edice korespondence Josefa Škvoreckého a Lubomíra Dorůžky tvoří jádro Dannyho (prosinec 2006), jenž se od letošního roku stává definitivně ročenkou. – Proměny společenské funkce jazzu u nás za posledních zhruba osmdesát let nastínil L. Dorůžka v Divadelních novinách č. 21 z 12. 12. 2006 v studii Z kabaretu na Hrad aneb České jazzové tance XX. století.
Snímek Jiřího Suchého, režiséra Miloše Formana a dirigenta Libora Peška z pracovního setkání v historické ředitelně Národního divadla (otištěn byl v prosincovém bulletinu ND) napověděl, že bychom se v dubnu 2007 mohli na naší první scéně dočkat nastudování jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka.
Nejen Havlovy hry se hrály v minulém roce v New Yorku, ale na loňském 10. ročníku festivalu Fringe-Fringe i hra Jiřího Roberta Picka Unlucky Man In the Yellow Cap (Smolař ve žluté čepici), kterou do angličtiny přeložila autorova sestra Zuzana Justmanová. V medailonu satirika, kabaretiéra a epigramatika J. R. Picka (1925–1983), který informaci v prosincovém Roš chodeš provází, Tomáš Pěkný uvádí, že někdejší domácí uvedení Pickových koncentráčnických tragikomedií Sen o vzdálených jezerech (Divadlo E. F. Buriana 1980) a Smolař ve žluté čepici (Severomoravské divadlo Šumperk 1982) prošla bez většího zájmu.
Povídkovou knihu Arnošta Lustiga Propast, vydanou jako 11. svazek Lustigových Spisů (Mladá fronta 2006), recenzoval v Právu 24. 11. 2006 František Cinger.
Poezii Karla Zlína se v Revolver Revui č. 65 (prosinec 2006) věnoval Jiří Pelán.
Medailonkem, bibliografickou poznámkou a ukázkami z básnické tvorby Gustava Erharta v posledním loňském čísle časopisu kulturního magazínu Uni dostoupila slovníková rubrika Malá abeceda současné české poezie, provozovaná Radimem Kopáčem, k písmenu E. (Jako další jsou alespoň jmenováni Roman Erben, Karla Erbová a Milan Exner.)
Román Radky Denemarkové Peníze od Hitlera (Host, Brno 2006) zaujal Martina Pekárka v Protimluvu č. 3/2006.
František Knopp
Rusko
Konec roku s sebou přinesl mnohé rekapitulace, jimž se věnovaly v podstatě všechny tiskoviny. Tím, co se stalo v literatuře, se zabývá osmačtyřicáté číslo čtvrteční literární přílohy deníku Nězavisimaja gazeta Ex libris. Na titulní straně najdeme článek Alexandra Vozněsenského a Jevgenije Lesina „Glamour, antiglamour a další hlouposti: Minulý rok nebyl tím nejnudnějším. A to je dobře“. A slovo glamour, místy doprovázené termínem diskurs, se stalo hlavním tématem a snad i symbolem veškerého literárního dění v uplynulém roce. Samotnému pojmu se věnuje článek Viktorie Šochinové Bezbřehý glamour: O pěvcích a pěvkyních prázdné třídy, v jehož úvodu se podává definice tohoto populárního slova: „Glamour je nejmódnějším slovem končícího roku. Je téměř tak módní jako slovo antiglamour. Vznik ,prázdné třídy’ v naší společnosti zrodil svou kulturu. Tato zvláštní a barvitá kultura spočívá v demonstrativním spotřebovávání a demonstrativní rozhazovačnosti, jejichž prostřednictvím se zdůrazňuje privilegovanost.“ S glamourem je samozřejmě úzce spojena reklama; k ní Vozněsenskij a Lesin dodávají: „Jen tak prodávat knížky je už nudné. Dřív než vyjde román, je nutné udělat skandál.“ To se povedlo například Viktoru Pelevinovi, jehož nová kniha Empire V: Příběh opravdového nadčlověka se dříve než v knižní podobě objevila anonymně na internetu. A všechny internetové noviny se začaly přít o jeho autorství. Popularizaci literatury však nenapomáhají jen tyto vnější okolnosti, jak tvrdí Vozněsenskij s Lesinem. Literatura a život kolem ní si samy pečlivě budují svou prestiž a hierarchii. V loňském roce bylo založeno nové literární ocenění Velká kniha, které se okamžitě stalo tím nejvýznamnějším, neboť vítěz obdrží celé tři miliony rublů – v roce 2006 se novým milionářem stal prozaik Dmitrij Bykov, který cenu získal za biografii Borise Pasternaka.
K literárním roku se v článku Vroucí, nežánrová, nekomerční: Literatura v roce 2006 slovy spisovatelů vyjadřují i sami aktéři literárního procesu. Všichni odpovídají na dvě otázky – co podle vás bylo literární událostí minulého roku a jaké knihy přečtené v tomto roce byste mohli doporučit? Na první otázku většina svorně odpovídá slovy Eduarda Limonova: „Především kniha stranického druha Zachara Prilepina Saňkja.“ Limonov k tomu ještě dodává: „Zalitoval jsem, že jsem ji nenapsal sám.“ Sám Prilepin pak mluví o druhé nejčastěji uváděné dvojaké události, o Dmitriji Bykovovi, jeho románu a literární ceně Velká kniha, k níž radikální spisovatel Alexandr Prochanov dodává, že „byla reklamována a předložena jako nová literární atestace, ale stala se absolutně, téměř kriminálně skupinovou a nevnesla do literárního procesu očekávanou syntézu“. Mezi doporučenou četbou se pak objevují nejrůznější jména, počínaje klasiky Gogolem, Puškinem a Tolstým a konče držitelkou Bookera za letošní rok Olgou Slavnikovovou (A2 č. 2/2007). Ruský spisovatel žijící ve Švýcarsku Michail Šiškin pak ještě připomíná prozaika a esejistu Alexandra Goldštejna, který zemřel 16. července 2006, a doporučuje i jeho knihy, které vycházely v nakladatelství NLO.
Knižní produkci uplynulého roku se věnuje článek Jevgenije Lesina a Jana Šenkmana 45 hospod a Pasternakova ulice: Pět knih roku – samizdat, noví opričnici a boldinský podzim patriarchy. Mezi pět nejlepších knih se dostala biografie básníka a vynálezce slova samizdat Nikolaje Glazkova Zkrátka jen génius, jejíž autorkou je Irina Vinokurovová, poslední román Vladimira Sorokina Den opričnika o budoucnosti Ruska odděleného od zbývajícího světa vysokou a pevnou zdí, poslední básně Eduarda Limonova Nula hodin, napsané během jeho vězeňského pobytu, biografie Josifa Brodského od jeho přítele-básníka Lva Loseva a sborník povídek a esejů Vjačeslava Pjacucha Život významných lidí.
A jako při každém bilancování i zde se chce říci, že právě uplynulé nebylo marné. Výběr oněch pěti knih, které jsou vzdáleny povrchnímu lesku glamouru, dává čtenáři naději, že se v ruské literatuře stále něco děje.
Alena Machoninová