Pražský Fringe festival má jako jeden z prvních festivalů v České republice zpracovanou studii ekonomického dopadu. Podle ní přináší do Prahy až osmkrát více peněz, než činí jeho dotace z magistrátu.
Studie ekonomického dopadu (Economic Impact Studies) jsou ve světě již řadu let oblíbené především u velkých festivalů, které lákají turisty. Ti si v místě festivalu samozřejmě nekoupí jen vstupenku, ale i jídlo a pití, ubytování, dopravu a další služby a produkty.
Do České republiky proniká trend těchto studií velice pozvolna, a tak se většinou využívají poměrně jednoduché modely založené na důkladném průzkumu publika.
Festival Prague Fringe je zřejmě nejmladším přírůstkem do světové rodiny Fringe festivalů (známé jsou např. Fringe festivaly v Edinburghu, Torontu, New Yorku, Adelaide…). Jde v podstatě o divadelní festivaly, na kterých může vystoupit kdokoli s čímkoli, stačí si na to pouze najít prostředky, tedy prostor a trochu peněz na záznam v oficiálním programu. „Výsledkem bývá směsice profesionálních divadelníků a amatérů z celého světa, kteří rozpumpují město invencí a kreativitou,“ říká ředitel pražského festivalu Steve Gove.
Pražský Fringe si nechal studii ekonomického dopadu zpracovat od profesora Roberta Hollandse, sociologa z Newcastle University. Cílem průzkumu, který proběhl na 6. ročníku festivalu v roce 2007, bylo důkladně zmapovat publikum, jeho strukturu, demografii a výdaje, podle nichž lze vyčíslit ekonomický přínos festivalu, ale také pomoci organizátorům lépe poznat své návštěvníky a poukázat na sociální a kulturní význam akce. Celá studie je ke stažení na webových stránkách festivalu www.fringe.cz.
Kdo a za co utrácí
Fringe loni navštívilo více než tisíc osob, které nakoupily celkem asi 4800 vstupenek. Z tohoto hlediska můžeme festival zařadit spíše mezi menší festivaly.
Průzkum ukázal, že jej navštěvují především cizinci, ať už jako turisté ze zahraničí (45 % všech diváků) nebo cizinci žijící v Praze (32 % účastníků). Čeští návštěvníci tvoří jen 23 %, studie proto doporučuje organizátorům zaměřit se více na tuto část publika.
Pro vyčíslení ekonomického dopadu festivalu je však skupina místních diváků nejméně významná. Předpokládá se totiž, že místní diváci by prostředky vydané na festivalu utratili ve městě i bez festivalu, např. návštěvou divadla. Ekonomicky nejvýznamnější pro místní hospodářství jsou proto návštěvníci ze zahraničí, kteří přinášejí do místní ekonomiky nové příjmy. Téměř polovina této skupiny přijela do Prahy speciálně kvůli Fringe festivalu, část jako diváci a část jako vystupující umělci, dobrovolníci apod.
Pro výpočet ekonomického významu festivalu pro místní ekonomiku je nutné znát počet dní, které zahraniční návštěvníci v místě festivalu strávili, a jejich denní výdaje ve městě. Podle průzkumu v Praze nejvíce utráceli zahraniční turisté-diváci (2240 Kč denně), kteří strávili ve městě průměrně 5,4 nocí. Turisté přímo zapojení do festivalu utráceli sice méně (1170 Kč denně), ale zůstali ve městě déle kvůli přípravám na vlastní představení nebo práci – v průměru 10,6 nocí. Jelikož bez festivalu by tyto dvě skupiny lidí vůbec do České republiky nepřijely, započítáme veškerou jejich útratu ve městě do celkového ekonomického přínosu festivalu. Dohromady tyto dvě skupiny zahraničních návštěvníků utratily v Praze během svého pobytu přibližně 2,9 milionu korun.
Relevantní je i částka za vstupenky na festival, kterou utratili turisté, kteří nepřijeli jen kvůli festivalu, a místní cizinci. Na rozdíl od předchozích skupin zde nezapočítáme jejich veškeré výdaje po dobu pobytu ve městě, ale jen útratu za festival, která činila asi 0,3 milionu korun. Sečteno a podtrženo, celková přidaná hodnota návštěvníků festivalu činila 3,2 milionu Kč.
Pokud k této sumě přičteme ještě výdaje samotného festivalu do místní ekonomiky (bez plateb vystupujícím zahraničním umělcům a bez grantu pražského magistrátu), celková přidaná hodnota festivalu pro pražskou ekonomiku dosahuje 3,9 milionu Kč.
Tohle se vyplatí
Jelikož v tomto jednoduchém modelu nejsou zahrnuty nepřímé výdaje způsobené multiplikačním efektem, můžeme tento odhad přidané hodnoty považovat za poměrně konzervativní.
I přesto ukazuje vysoké zhodnocení vstupní investice – dotace pražského magistrátu: každá 1 koruna dotace se podle analýzy zhodnotí až osmkrát, jinými slovy návratnost dotace dosahuje 800 %.
Pražský Fringe je stále poměrně malý a mladý, avšak slibně se rozvíjející festival. Počet prodaných vstupenek vzrostl za 6 let jeho působení 12x. Pokud by tento trend pokračoval, může být jeho ekonomický přínos za pár let také několikanásobně větší. Důkazem může být i pomyslný starší bratr v Edinburghu, který loni při svých 61. narozeninách prodal 1,6 milionu vstupenek za více než 10 milionů liber a s několika dalšími edinburskými festivaly přináší do skotského hospodářství ročně až 135 milionů liber a vytváří 2900 pracovních míst.
Stejný model lze snadno uplatnit i u festivalů a akcí regionálního významu jednoduše tak, že za „cizince“ budeme považovat návštěvníky z jiných krajů ČR nebo z jiných okresů a budeme výsledky vztahovat na menší území.
Studie pro pražský Fringe festival, založená na velice jednoduchých výpočtech, má velký význam pro české kulturní prostředí hned ze dvou důvodů. Za prvé proto, že podobných studií existuje u nás velmi málo a každá další může přispět k rozvoji těchto analýz i v našich podmínkách. Jelikož použitý model výpočtu ekonomického dopadu vyžaduje pouze průzkum návštěvníků a kalkulačku, může se stát lehce vodítkem pro české festivaly. Za druhé dokazuje, že i „nekomerční“ kulturní akce mohou mít značný ekonomický přínos s velmi vysokou návratností veřejné dotace jako vstupní investice. Právě tento argument se stává v našich současných podmínkách velice důležitý pro zvýšení prestiže a veřejné uznávanosti kultury.
Přestože studie potvrzuje vysoké zhodnocení uděleného grantu, letos pražský magistrát v prvním kole rozhodl, že Fringe festival nedostane ani korunu. Vedení festivalu začalo bít na poplach a obvolalo zahraniční ambasády a další vlivné lidi, kteří pomohli přesvědčit radní, aby nakonec přidělili akci 500 tisíc korun v rámci partnerských projektů. Tento příklad je jen malou ukázkou nekoncepčnosti pražského magistrátu v oblasti celé pražské kulturní politiky.
Autorka působí v Institutu umění – Divadelním ústavu a na Vysoké škole ekonomické v Praze.