Mladá hamburská producentka a DJka Helena Hauff se ve své tvorbě obrací k syrovějším odrůdám taneční elektroniky. Využívá starší hardwarové nástroje a čerpá z raného electra, industrialu, minimal wave, acid houseu, ale i z experimentální a noiseové produkce.
Severoněmecký Hamburk je přístavní město plné kultury a života. Pokud jde o hudební zásluhy, dal světu mnohé: narodil se zde Johannes Brahms, z Beatles se až v klubech v místní čtvrti St. Pauli stala pořádná kapela, nahrávali tu experimentátoři Neu! a v neposlední řadě zde působili dnes již sesazení králové vesnických diskoték Scooter. Jednou z nejzajímavějších současných postav místní elektronické scény je producentka a DJka Helena Hauff. Od roku 2013 má na kontě již pět EP a jednu pětačtyřicetiminutovou kazetu, prozaicky nazvanou Tape.
Temná stránka disco soundu
Album se skládá z „nakyslých“ electrobeatů, jež jsou prokládány těžko specifikovatelnými syntezátorovými experimenty. Kratší tracky by se možná daly s jistou licencí přirovnat k rané elektronice padesátých let nebo musique concrète brutálnějšího ražení. Nahrávka nevznikla podle promyšleného konceptu, ale jako kompilace starších kusů, přesto zní překvapivě uspořádaně a kompaktně. Hrubozrnné houseové rytmy jsou válcovány nervními syntezátory, které mají blíž k industrialu než k taneční hudbě. Dalšími zřetelnými inspiračními zdroji byly rané electro, novovlnné experimenty, minimal wave, ale i současný noise. Kňouravé acidové linky doprovází potemnělé a zároveň hravé experimentování, skrze něž se ozývá temná stránka disco soundu, obvykle spíš potlačovaná.
Helena Hauff se vymezuje vůči sofistikovaným odrůdám elektroniky, dominujícím první dekádě 21. století. Syrové odnože elektronické taneční hudby se zdály být převálcovány všežravými žánry typu IDM nebo dubstep. Woblující basy nebo chladně matematický přístup „taneční hudby pro inteligenty“ se ale časem také omrzel. Pod vycizelovaným povrchem se začala objevovat touha vrátit se zpátky k jednodušším formám a bezprostřednímu přístupu, přičemž se vůbec nemusí vytrácet kreativita a hravost. Oproti sofistikovanosti je zdůrazněn punkový étos. Svůdná jednoduchost electra ponouká k napodobování, ale výsledek není nikdy stejný – nejde ani o parodii, ani o pastiš. Helena Hauff k produkci používá výhradně starší hardware, například osvědčené bicí automaty a syntezátory Roland, sampler Akai MPC 2000, obstarožní mixážní pulty a kotoučový magnetofon. Výsledek je o poznání špinavější, ale také víc funky než spousta současné taneční hudby. Materiál pro jednotlivé skladby vzniká záznamem dlouhých jamů, bez dotáček a na jeden zátah. Track se tímto způsobem dá dokončit za pár hodin, a navíc neztrácí důležitou flow.
Golden Pudel
V rozhovoru pro web Juno Plus Helena Hauff prozradila, že jí matka dlouho zakazovala kupovat hudební nahrávky – zdálo se jí zbytečné za ně utrácet peníze, když si je člověk stejně pustí jen jednou. Nad takovou poznámkou by si možná pohladil bradu leckterý psychoanalytik, hlavní však je, že představy rodičů o dětech se naštěstí téměř nikdy nevyplní. Nyní Helena Hauff pouští své desky rozhodně víckrát než jednou. Její mixy jsou velmi různorodé, pohybují se od přímočařejší klubové polohy až po experimentování, určené spíš pro poslech, jako v mixu pro web Secret Thirteen – disociované beaty zde divoce míchá s industrialem, electropunkem nebo s půvabným vokálem zpěvačky Nico.
DJské aktivity Heleny Hauff jsou pevně spjaty s klubem Golden Pudel, který je důležitým místem pro hamburskou hudební scénu stojící mimo mainstream. Netradiční prostor připomíná osquatovanou lesní myslivnu, přenesenou vrtulníkem do přístavní čtvrti. V interiéru nenajdeme stěny obložené nimrodskými trofejemi, ale příjemně omšelé prostředí – zdi jsou vyzdobené odpadávající omítkou a graffiti. V Golden Pudel se Heleně Hauff podařilo navázat spolupráci s vydavatelstvím Werkdiscs londýnského producenta Actress, na němž posléze vydala EP Lex Tertia a Actio Reactio.
Golden Pudel se ovšem neomezuje jen na taneční hudbu, stejně často se zde odehrávají vystoupení experimentálních nebo rockových kapel. To se projevuje i na labelu Heleny Hauff, pojmenovaném podle jednoho z jejích EP Return to Disorder. Hned první titul, nahrávka britské psychedelické kytarovky Children of Leir, ukazuje, jak se taneční elektronika může kreativně mísit s experimentálnější tvorbou, ať už jde o rock nebo noise.
Autor je student filosofie a spolupracovník online magazínu HIS Voice.
Helena Hauff: Tape. Handmade Birds 2015.