Historie, pojmy a teorie

Kniha Koncepty a dějiny se soustředí na „zmapování klíčových trendů a vývoje moderní světové historiografie v poválečném období“. Podílela se na ní celá řada autorů převážně působících na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity. Mnozí z nich svou spolupráci zhodnotili například ve sborníku Conditio humana – konstanta či historická proměnná? (2007), na nějž aktuální publikace navazuje také v jiných ohledech. Zatímco sborník se ale soustředí na historickou antropologii a obsahuje zejména teoretické příspěvky, aktuální kompendium má ambice postihnout základní pojmy a teoretické koncepce celé historické vědy včetně důrazu na jejich praktickou aplikaci.

Spíše sebereflexe než učebnice

Rozsáhlá práce proto vzbuzuje velká očekávání, příznačně ale spíše z oblastí mimo hlavní proud historiografie. Představuje výzvu z hlediska využití teorie v historické praxi, interdisciplinarity a sebekritiky oboru. Již při samotném uvedení proto vyvolala ambivalentní reakci ze strany etablovaných historiků. Profesoři Miroslav Hroch a Jiří Štaif, kteří byli pozváni k příležitosti uvedení knihy, ji ocenili jako přínosný zdroj informací, ale druhým dechem se vymezili povšechnými poznámkami o ­narativismu, množství nehistorické literatury a naopak nedostatečném zohlednění práce s prameny, vědeckého přístupu, historické pravdy či reality.

Miroslav Hroch dokonce označil publikaci jako „generační manifest, nikoli jako nový kánon“. Připomeňme, že kniha je věnována třicátému výročí vydání Hrochova Úvodu do studia dějepisu (1985), a dokonce i sborník Conditio humana zmiňuje jeho vliv již v úvodu. Nálepka generačního manifestu má zjevně funkci odstupu od historiografie založené na „jiných zdrojích a autoritách“. Nemohu si nevzpomenout na donedávna diskutované napětí mezi konzervativní vědeckou praxí a její kritikou z pozic postmoderny, poststrukturalismu a zejména narativismu. Přitom toto kompendium je jasným důkazem, že podobné dichotomie jsou ve skutečnosti mnohem komplikovanější a především již přežité.

Zajímavější poznámky vyvolané dosavadní diskusí o vydání knihy směřovaly na její praktickou využitelnost a to, jakému čtenáři je vlastně určena. Mohli bychom očekávat, že kompendium bude sloužit jako pomůcka řadovým studentům historie. Autoři ale reflektují samotnou proměnu českého vysokého školství, a proto se postupem času orien­tovali spíše na vyšší stupně, než je bakalářské studium. Přesto si kniha uchovává jistou čitelnost nejen pro studenty magisterských a doktorských programů. Každopádně její přínos pro oborovou reflexi konkrétních pojmů je důležitější než její role pomůcky při výuce.

K úvahám o proměně povahy zejména bakalářských oborů ale můžeme přistoupit z opačné strany. Masifikaci studijních oborů nemůžeme chápat jako proces, který pouze snížil úroveň studia. Pochopitelně také proměnil možnosti absolventů, kteří se musí uplatnit v mnoha jiných sférách, než je historická praxe. Z tohoto hlediska je zajímavý právě teoretický a interdisciplinární horizont, který kniha poskytuje.

Autoři kompendia se ale z dobrých důvodů zaměřují na historickou vědu. V některých heslech se dotýkají dokonce aktuálního chápání historie jako vědy. Navíc se systematicky snaží o praktickou využitelnost teorií. V tomto směru spoléhají zejména na graficky odlišené části hesel, které komentují konkrétní studie, aby ukázali, jakým způsobem lze tu kterou konceptualizaci využít v historické práci.

Vztah teorie a praxe

Právě vztah teorie a historické praxe je pro knihu i její přijetí klíčový. Oproti východisku, které spatřuje jeho roli například v hledání souvislostí nebo při konečné syntéze pramenů při psaní historie, mu autoři knihy přisuzují důležitější funkci. Již konceptualizací určitého historického problému používáme jazyk, který je zatížen různými významovými rovinami. Historik pak musí od počátku kontrolovat svoji práci s těmito pojmy. Kniha si klade za cíl seznámit praktikující historiky se základní, a přesto bohatou literaturou k danému konceptu. V tomto ohledu autoři sledují jazykový obrat, který se vepsal i do obsahu mnoha hesel.

Pojmy jsou navíc rozděleny do čtyř skupin, postupujících od nejobecnějších až po velmi specifické. V první části se tak setkáme s hesly jako pramen, metoda, čas či prostor, zatímco v druhé jsou již pojmy, které samy souvisí s vývojem historiografie ve 20. století (společnost, kultura, třída, gender). V závěru pak najdeme hesla shrnující specifické historické problémy (paměť, modernizace, diktatury, město).

Jednotlivé pojmy jsou dále provázány nejen pomocí křížových odkazů. Výsledný text je zjevně výsledkem vzájemných diskusí, které z Konceptů a dějin dělají opravdovou kolektivní monografii v době, kdy většina z publikací v této podobě vzniká pouze kvůli systému rozdělování financí na výzkum (RIV). Už nyní lze tvrdit, že představuje zásadní počin. Přesto je nutné počkat si na širší recepci a – doufejme – také na teoretické reakce.

Autor je kulturní teoretik.