Tři básně Svatavy Antošové z let 2021 a 2022 pocházejí z cyklu Smích kostí, který jako celek dosud nevyšel. Zde otištěné texty se nicméně objevily ve výboru z autorčiny poezie Sázení ohně, který uspořádal Radim Kopáč. V knize jsou básně otištěny v pořadí Rošáda, Sázení ohně, Tíseň. V následujícím výběru je jejich posloupnost změněna tak, aby ukázka vyústila textem Sázení ohně.

Vo vybraných, prozaickejšie ladených konceptuálnych textoch Nóra Ružičková predostiera found footage, časozber, svedomitý záznam vzťahov, zúfalstva, blízkosti, túžby i „rutinnosti medziľudských interakcií“ prostredníctvom útržkovitých, hovorových komentárov historických dejov, rozborov (partnerských) vzťahov, skúmaní odlišností a konštatovaní o diagnózach a prognózach vývoja alebo zdravotnom stave na pozadí scenérií nemocníc, parkov, záhrad, všednosti i všadeprítomnosti zmeny. Lyrický subjekt je mnohohlasný, mozaikovitý, štruktúrovaný, narácia ostražito pozoruje a preskúmava, objavujúc nové súvislosti, juxtapozície a konštelácie a zaplavujúc priestory textu novým, nevídaným, avšak kalným svetlom.

Terézia Klasová

Sikenova poezie balancuje na hranici mezi vyznáním a výkřikem, mezi logikou příběhu a roztržením významu. Trauma ztráty se vtěluje do monstrifikovaných vzpomínek na společně prožívanou každodennost. Richard Siken navazuje na beatnickou naléhavost, ale jeho jazyk je rozeklanější, plný záměrného přeskakování významových rovin ve prospěch výrazu. Otázka, co se vlastně stalo, kolem které básně dokola přešlapujeme, je nepodstatná, důležitá je zpráva o intenzitě lásky.

Tomáš Gabriel

Emilia Konwerska je ve svých básních civilní, občas úsečná, strohá. Pracuje s velmi konkrétními obrazy, předměty a situacemi, které rámuje a zvěcňuje. Nejsou tu žádné dekorativní prvky, žádné formality, žádné zdvořilosti. Přesto – anebo právě proto? – jsou v jejích textech výrazně cítit emoce, napětí. Autorka často pracuje s elipsou, význam má nejen to, co napíše, ale i to, o čem mlčí nebo co nechá mimo záběr. Umí být zároveň drsná i melancholická. Nebojí se témat nemoci, traumatu, křehkosti mezilidských vztahů, odcizené intimity, osamělosti. Pozoruje svět s odstupem, bývá ironická, kritická, zdánlivě chladná, a přesto jemná. Píše o realitě, která je k pláči, ale ráda se u toho zasměje. A my spolu s ní.

Zofia Bałdyga