close search

literatura

Vlažnější vrstvy vzduchu

Lenka Jungmannová/#24/2008
literatura

minirecenze

#24/2008
literatura

Kresbou proti antisemitismu

Lukáš Rychetský/#24/2008
literatura

odjinud

František Knopp/#24/2008
literatura

Podmínka pro přijetí

Lędo Ivo/#24/2008
báseň čísla/literatura

Analytický filosof píše paměti

Kryštof Špidla/#24/2008
literatura

Pokud mě budeš chtít poslouchat…

Michal Špína/#24/2008
literatura

film

Demokracie jako poznaná nutnost

Petr Pláteník/#24/2008
film

Zakopaný pes české kinodistribuce

Přemysl Martinek/#24/2008
film

umění

Nesvatá Rus

Josef Moucha/#24/2008
umění

Jan Daňhel

Petr Vaňous/#24/2008
galerie/umění

Vizionářské bestiárium

Čestmír Lang/#24/2008
umění

hudba

I Clash byli pod vlivem manažera

Alex Švamberk/#24/2008
hudba

DVD CD

#24/2008
hudba

Šok z minulosti

Karel Veselý/#24/2008
hudba

společnost

Kdopak by se draka bál?

Jan Lukavec/#24/2008
společnost

Chceme si užít života

Alexandra Szoke/#24/2008
společnost

Clintonová to nebude

Štěpán Steiger/#24/2008
společnost

Jde o likvidaci veřejné služby

Marie Klírová/#24/2008
komentář/společnost

Politkovskou to neskončilo

Radka Bzonková/#24/2008
společnost

Klady i zápory historické antropologie

Jakub Rákosník/#24/2008
společnost

Inflace vydírání

Petr Fischer/#24/2008
společnost

Učebnice politického radikalismu

Martin Bastl/#24/2008
společnost

Příliš mnoho hrdinů?

Jiří Vančura/#24/2008
přešlap/společnost

Buďánka: enkláva svobody i zatracení

Jakub Mračno/#24/2008
společnost/výstava

Zatím ještě tloustnu, ale…

Otto Bohuš/#24/2008
média/společnost

par avion

#24/2008
média/společnost

různé

Proč je u nás málo artových filmů?

#24/2008
anketa/různé

Internet by neměl jít proti kinu

Kamila Boháčková/#24/2008
rozhovor/různé

Brněnská galerie vystavuje v Praze

Monika Ticháčková/#24/2008
kultura/různé

Popel k snídani

Durs Grünbein/#24/2008
poesie/různé

Umění umět

Jan Štolba/#24/2008
recenze čísla/různé

došlo

#24/2008
došlo/různé

Obec jako skládka

Mirek Vodrážka/#24/2008
diskuze/esej/různé

zkrátka

#24/2008
kultura/různé

Eskalátor

Aleš Knapp se s umanutostí hodnou lepší věci již delší dobu věnuje kritice překladů románů Michela Houellebecqa. Jeho snaha zatím vyvrcholila v 11. čísle Tvaru, v němž nařkl překladatele Alana Beguivina z jazykového dryáčnictví a ignorování „elementárních pravidel erotické teorie i praxe“. Pozoruhodné na tom je, že jeho lexikálně zaměřená kritika je mnohdy mimo mísu jak v jednotlivostech (jak může slovo prstění pokládat za neologismus?), tak koncepčně: překlad u něj není interpretace, ale veraikon, přesný otisk původního textu do matérie jiného jazyka. Zcela ignoruje kulturní rozdílnost obou jazykových systémů, nutnou subjektivitu každého překladu (i mezi dvěma zkušenými překladateli bude u téhož textu jistý interpretační rozptyl) a hlavně český úzus: jakýkoli pokus

Soudce Cepl svým čtvrtečním verdiktem ve sporu představitelů justice proti Marii Benešové potvrdil jen to, co jsme všichni věděli. Povedená šestka nepřípustným způsobem zasahovala do trestního řízení, zneužila ustanovení trestního řádu o delegaci, když přenesla obvinění Čunka z korupce tam, kde byli k přáním mocných vstřícní a následně šikanovali každého, kdo si troufl o jejich postupu zapochybovat. Nepřekvapuje ani reakce premiéra Topolánka, kterému byl cit pro principy právního státu a nezávislost justice vždy cizí. Ani v nejmenším si s ním nezadal ministr Pospíšil, kterému musí být navíc zřejmé, že se stejně jako nejvyšší státní zástupkyně Vesecká a místopředseda Nejvyššího soudu Kučera v očích odborné veřejnosti definitivně odepsal. Příběh ovšem nekončí

Když jsme v minulém čísle psali o hladovce aktivistů Tamáše a Bednáře jako o formě politické privatizace hnutí proti radaru jeho nejodhodlanějšími členy, sdíleli jsme obavu mnohých protiradarových aktivistů, že kauza skončí „buď jako tragédie, nebo jako fraška“. Fraška je v takto postavené volbě úspěch: hladovkáři nejen nezemřeli, ale postavily se za ně četné osobnosti, které jim umožnily vycouvat a zachovat si přitom tvář. Uhl, Keller, Geislerová, politici sociálních demokratů a zelených: ti všichni se postarali, aby v očích veřejného mínění neskončili Tamáš s Bednářem jako fanatici (neboť pohrdat lidským životem, ať už svým nebo cizím, je definiční znak fanatismu) ani nevěrohodně. Nese s sebou tato dobrá zpráva i nějakou špatnou