close search

literatura

Když knihy vozí autobus

Anna Vondřichová/#26/2010
literatura

Nedobytná pevnost

Matěj Metelec/#26/2010
literatura

Vyprávět přibjehi

Pavel Kořínek/#26/2010
literatura

Vášně v očích a klídek v lejstrech

Pavel Ctibor/#26/2010
literatura

xxx

Fernando Pessoa/#26/2010
báseň čísla/literatura

Kovový šeřík – literární zápisník

Jan Štolba/#26/2010
literatura

odjinud

František Knopp/#26/2010
literatura

Mila Pavićevićová

Mila Pavićevićová/#26/2010
literatura

knihy

#26/2010
literatura

Nico – polotovary

Richard Witts/#26/2010
literatura

divadlo

Jak se zbavit divadla

Milan Černý/#26/2010
divadlo

Svět bez víry, bez lásky, bez naděje?

Olga Vlčková/#26/2010
divadlo

film

Sylvester Stallone a revizionistická akce – filmový zápisník

Antonín Tesař/#26/2010
film

Traumata paměti

Michal Procházka/#26/2010
film

Hora masa na motorce

Tomáš Stejskal/#26/2010
film

umění

Zavátá místa

#26/2010
galerie/umění

Umělci v romantickém odloučení

Lenka Dolanová/#26/2010
umění

Její zámky, jeho rámy

Jaromír Typlt/#26/2010
umění

hudba

Soucit se subkulturou – hudební zápisník

Jan Bělíček/#26/2010
hudba

MAMAMRDAMASO

Maxim Horovic/#26/2010
hudba

filmy/hudba

#26/2010
hudba

Contempuls 2010

Petr Haas/#26/2010
hudba

společnost

Víc než blbá nálada

Petr Schnur/#26/2010
společnost

Medvědí oběd

Dominik Lukeš/#26/2010
společnost

Janečkův protiúder

Filip Pospíšil/#26/2010
média/společnost

Socialismus, nebo barbarství?

Lukáš Rychetský,Ondřej Slačálek/#26/2010
komentář/společnost

Zapadlí buditelé

Filip Pospíšil/#26/2010
koncert/odpor/společnost

Rabíni ve sporu o Izrael

Lukáš Rychetský/#26/2010
jiné/společnost

napětí

Filip Pospíšil/#26/2010
odpor/společnost

par avion

Anna Zádrapová/#26/2010
média/společnost

Nesvatý Pavel

Matěj Metelec/#26/2010
společnost

různé

„U příležitosti smrti“

Karel Kolařík/#26/2010
online/různé

Nikdo mě nelíbal

Michel Houellebecq/#26/2010
poesie/různé

Nejsme záchranný tým

Lukáš Jiřička/#26/2010
rozhovor/různé

artefakty

#26/2010
kultura/různé

došlo

#26/2010
došlo/koncert/různé

Žít dechem druhého

Lukáš Jiřička/#26/2010
recenze čísla/různé

3x bedlivé čtení

Jorge Luis Borges/#26/2010
esej/různé

Eskalátor

V zimě padá v Česku občas sníh. A bývalo přitom zvykem, že jej z chodníků uklízeli majitelé přilehlých nemovitostí. To už se ale nedělá. Prý nyní zákon přímo a výslovně nikomu neukládá, aby schůdnost komunikací zajišťoval. Přes zmrzlé nebo rozbředlé hromady tedy klopýtají chodci, ti slabší či křehčí se už neodvažují ven. Neuklidňuje je ani skutečnost, že stále platí odpovědnost vlastníka nemovitosti za škodu, která by pádem na chodníku zraněnému vznikla. Zástupci měst se už nechali slyšet, že kvůli tomu zvýšili své pojistky, je to ale prý stále levnější než uklízet. S inovací přišla i policie v Praze. U svého sídla v Bartolomějské ulici rovnou přehradila chodník prkny s nápisy Padá

Dva právníci-ministři se odlišně vymezují vůči ekologickému neziskovému sektoru. První z nich po příchodu na své ministerstvo zjistil, že si během porevolučních let počínalo marnotratně, hájilo různé klientské zájmy bez ohledu na ty veřejné a řadu informací utajovalo. Druhý zase zjistil, že jeho ministerstvo se během krátkých tří let stalo hnízdem zelených ideologů, z nichž většina se na svět dívala jen prizmatem broučků a kytiček. Oba pohledy jsou jistě legitimní. Horší je to s postoji ministra Bárty a Drobila k ekologickým sdružením. První z nich uznává, že jsou nedílnou součástí demokratického prostoru, kde každý artikulovaný organizovaný zájem má své zástupce, takže je nemoudré ignorovat jejich zkušenosti a znalosti. Lépe

Vejdu o mrazivé předvánoční sobotě 11. 12. do jedné z budov na pražském Mariánském náměstí (to je občanům známé pod názvem Mafiánské kvůli nedaleké radnici, jejíž vládci z ODS nyní dokonce do konce roku náměstí zabrali pro své „akce“, aby jim tam lidé nedemonstrovali). Vcházím tedy do Městské knihovny v Praze, do čítárny, kde se nad novinami tiše sklání asi dvacítka bezdomovců. Všichni si čteme nebo to předstíráme, když vtom se ostraha či obsluha, prostě děda v podivném saku s visačkou, vrhne na jednoho zadřímavšího člověka a začne jím cloumat: „Opusťte knihovnu!“ Ten vytahuje z kapsy rozbité brýle, jako že nespí, ale čte, a tak strážce klidu uchopí dřevěný držák