close search

literatura

Postel

Stanislav Beran/#2/2017
beletrie/literatura

Arkádie v retrokulisách

Blanka Činátlová/#2/2017
literatura

Mimoestetické v Sovětech

Jakub Vaníček/#2/2017
literatura

Uprostřed chaosu

Michaela Bečková/#2/2017
literatura

Zima na vsi – literární zápisník

Jiří Zizler/#2/2017
literatura

Rychlé šípy za Vítězného února

Pavel Kořínek/#2/2017
literatura

Četba z nepochopitelných časů

Matouš Jaluška/#2/2017
literatura

***

Petr Štengl/#2/2017
báseň čísla/literatura

divadlo

Násilie a obscénnosť

Ivan Lacko/#2/2017
divadlo

film

Hříchy pro diváky krimiseriálů

Jakub Třešňák/#2/2017
film

Mrtvej brouk mezi žánry

Antonín Tesař/#2/2017
film

Dekáda, která nebyla?

Jan Kolář/#2/2017
film

Pivo, sex a privatizace

Jiří Blažek/#2/2017
film

umění

Artgagy – výtvarný zápisník

Tomáš Klička/#2/2017
umění

Šifry dneška

Karolína Juřicová/#2/2017
umění

„Devadesátky“ jen pro zasvěcené?

Markéta Žáčková/#2/2017
umění

Margaret Thatcherová

#2/2017
galerie/umění

hudba

Byla to anomálie

#2/2017
hudba

společnost

par avion

Martin Teplý/#2/2017
společnost/zahraničí

Sýrie v labyrintu propagandy

Marek Čejka/#2/2017
společnost/zahraničí

Kapitalismus musí být pod kontrolou

Milena Bartlová/#2/2017
komentář/společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#2/2017
odpor/společnost

Nenápadné černé skříňky

Honza Šípek/#2/2017
odpor/společnost

Bílá místa zbývají

LP Fish/#2/2017
společnost

Získat zpět slovo radikální

Hana Nováková/#2/2017
společnost

různé

Inconspicuous Black Boxes

Honza Šípek/#2/2017
english/různé

Chtěla jsem něco dělat

Lukáš Rychetský/#2/2017
rozhovor/různé

Dědictví Charty 77

Matěj Metelec/#2/2017
esej/různé

minirecenze

#2/2017
minirecenze/různé

Realita, která se nesměje

Apolena Rychlíková/#2/2017
recenze čísla/různé

Eskalátor

Na konci ledna vyjedou žluté vlaky RegioJetu z Bratislavy do Košic naposledy. Odchodem z nejlukrativnější slovenské železniční trasy vyhrožoval majitel firmy Radim Jančura už několikrát, přestože se mu načas podařilo zlikvidovat státní vlaky InterCity, a tím si otevřít cestu ke zvýšení jízdného. Jenže na Slovensku se podle něho nedá vydělávat, protože děti, studenti a důchodci jezdí státem objednávanými vlaky zdarma. „Bezplatné cestovné“ je sice nesystémové opatření (smyslu­plnější by bylo podporovat veřejnou dopravu jako celek), své plody však na rozdíl od většiny dalších Ficových kroků přineslo: počet cestujících na donedávna skomírající slovenské železnici vzrostl o pětinu. Ročně jde o deset milionů cest, které by se jinak uskutečnily

Šoa není jedinou genocidou, která tíží německé svědomí. Znovu se otevřela diskuse o temné minulosti německého císařství v afrických koloniích. V červnu loňského roku německý parlament uznal, že v Namibii se tehdejší německá koloniální správa dopustila v letech 1904 až 1917 genocidy na kmenech Herero a Nama. Systematická represe, při níž nechyběly ani lágry nápadně připomínající nacistické vyhlazovací tábory, stála život sto tisíc Afričanů. Německo striktně odmítlo jakoukoliv formu osobního odškodnění pozůstalým, chce jen posílit rozvojovou pomoc tamní vládě. Členové dotčených kmenů však namítají, že k nim slíbená pomoc nemusí vůbec dorazit. Proto několik sdružení pozůstalých na konci loňského prosince zažalovalo Německo u amerických soudů. Zda se dočkají obdobné

Hodně již bylo napsáno o dramatické výměně celé redakce streetpaperu Nový Prostor, k níž došlo s přelomem roku. Jak se to projeví na čtenosti „Nejnovějšího maxiprostoru“, ukáže čas. První letošní číslo však dvěma výraznými přešlapy naznačilo, že se posune nejen názorové spektrum, ale i prostá etika časopisu. Na místě feministické rubriky se objevil elaborát o znásilnění, který redaktorovi nejspíš zůstal v šuplíku poté, co zkrachoval Maxim, pro nějž dříve psal. Ještě o stupeň tragičtějším úkazem je „dopis čtenářky“, která redakci děkuje za číslo „konečně bez laciné levičáckosti“. Jelikož si nová redakce pochvalu otiskla hned ve svém prvním čísle, je pisatelkou dopisu buď jasnovidka, nebo osoba s přímým vztahem k časopisu.