Chudoba je v posledních letech jedno z hlavních témat celospolečenské diskuse. Co vám v ní chybělo? Co bylo podnětem k napsání knihy, která se stala bestsellerem?

Pracoval jsem pro nizozemskou vládu v rámci poradního týmu, který předkládal návrhy, jak řešit bezdomovectví a chudobu. Když jsem se bavil se svými kolegy, hluboce se mě dotklo, jakým způsobem mluvili o chudých lidech. Bylo to opravdu neuctivé. Zjistil jsem, že nemají ani ponětí o tom, co chudoba ve skutečnosti je. Od té chvíle jsem o tom přemýšlel a všude pozoroval to samé. Kamkoli jsem přišel, narážel jsem na předsudky vůči chudým: „Můžou si za to sami… Musí se víc snažit… Měli by žít zdravěji…“ Chybělo hlubší pochopení toho, co doopravdy znamená být chudý. A podle mého názoru, pokud řešíte nějaký problém a pořádně mu nerozumíte, nemůžete ho dobře vyřešit. Takže jsem si řekl, dobře, otočme to – teď se nebudeme bavit o chudých, ale o lidech, kteří mají peníze a vůbec netuší, jak žijí lidé bez prostředků. Možná, že až to ti, kteří mají moc a vliv, pochopí, přijdou s lepšími řešeními…

Při čtení mě zaujalo, že společenské třídy v Nizozemsku jsou zřejmě mnohem oddělenější a nepropustnější než u nás. V Česku stále ještě…