Pokud lidstvo přijímá odpovědnost za život na Zemi, mír se musí stát normou. V celosvětovém měřítku vstupujeme do nové klimatické a geologické epochy. Musíme se přizpůsobit, válečná a násilná řešení mocenských konfliktů provždy zavrhnout. Tuto naléhavost ukazuje i kniha dokumentárních povídek Krvavý kompot, v níž spisovatelka a novinářka Adéla Knapová zprostředkovává čtenářům životy a úmrtí lidí na Ukrajině v odporu proti ruské okupaci. Není to výpravný epos jako Tolstého Vojna a mír, ale sled volně sepjatých příběhů lidí usilujících o sebeurčení, o odpor proti smrti – a s nezdolnou vůlí k životu. Stylem upomíná na Babelovu Rudou jízdu, hledá existenční východiska k suverenitě míru. Jsme tu svědky agónie postsovětského impéria, kataklyzmatu zániku moci „na věčné časy“, nekalých útoků na civilní cíle a marné snahy o zničení ukrajinské kultury. Příběhy obyčejných lidí překonávající velkohubé proklamace militaristických moskevských mocipánů vypovídají zdařile o svébytné Ukrajině, o boji za suverenitu tohoto „ostrova pozitivní deviace“ a také svědčí o heroismu obránců. Když válečné prostředky selhávají, nastupuje síla umělecké výpovědi: prosté, se střídmými metaforami, svědčící o strázni osudu a vzdoru proti zlému protivenství. Právě proto, abychom nepodlehli žalu! Adéla Knapová vypovídá hodnověrně o životě ve válce. Třebas bezohledně, ale pravdivě.

Adéla Knapová: Krvavý kompot. Větrné mlýny 2025, 152 s.