Kulturní marginálie, z nichž si dětství bezděky skládá své budoucí vzpomínky na domov a z nichž si budujeme svoji skutečnou národní paměť, se přirozeně nabalují především na svátky. Jiná věc je, že tyto monády jsou z velké části k jídlu. Jsou to pochoutky pravé české! Sentiment celebrit pak z různých zdánlivě bezvýznamných drobků, utkvělých kdesi v hlubinách naivity a takto vyvezených do světa, skládá nejnižší společný jmenovatel naší identity. Například supermodelce Evě Herzigové se jako „domov, dětství“ z nezbytného odstupu jeví zejména televize, jídlo: Bohdalová s Menšíkem, chlebíček se salátem. Zastavme se u posledního. Zrovna před nedávnem dostala Miss Wonderbra otázku, zda si opravdu, jak se tvrdívá, vždy při návratu ze světa domů, když vystoupí ze svého tryskáče, dává rohlík a vlašský salát. „Je to pochoutkový salát s rohlíkem. Ano, na ten se pokaždé těším. Ale mám v poslední době pocit, že
vzpomínky jsou lepší než realita. Pokaždé si ho dám, ale pokaždé mě v poslední době po něm pálí žáha. Zdá se mi, že majonéza dříve byla jiná, sladší. A pochoutkový salát není, co býval.“ V tomto bodě se v ikoně sexu poznáváme. Ale proč právě majonéza? To celá země lidových pochoutek nám kysne před očima.