close search

literatura

Poezie a reklama

Jan Kubíček/#14/2012
literatura

odjinud

#14/2012
literatura

O angažovanosti bez entuziasmu

Jakub Stejskal/#14/2012
literatura

Příhody otců zakladatelů

Tereza Černá/#14/2012
literatura

Ztracená generace

Jan Dadák/#14/2012
báseň čísla/literatura

knihy

#14/2012
literatura

Madeinchinapoetry

Ondřej Buddeus,Michal Rehúš/#14/2012
literatura/výstava

divadlo

Bez pocitu nutnosti

Lukáš Jiřička/#14/2012
divadlo

film

Já, Krobot

Táňa Zabloudilová/#14/2012
film

umění

Žít queer život!

Tereza Stejskalová,Jan Bělíček/#14/2012
umění

Možnosti kulturního překladu

Tereza Stejskalová/#14/2012
umění

Victory

Viktorie Valocká/#14/2012
galerie/umění

hudba

Pořídil jsem tam nahrávku ticha

Miloš Vojtěchovský/#14/2012
hudba

Percepce hudby & experimentující čmelák – hudební zápisník

Tomáš Vtípil/#14/2012
hudba

filmy/hudba

#14/2012
hudba

Dizajn hudobných rozhraní

Slávo Krekovič/#14/2012
hudba

společnost

Veřejnosti vstup zakázán

Michal Janata/#14/2012
společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#14/2012
odpor/společnost

par avion

Ondřej Soukup/#14/2012
diskuze/společnost/zahraničí

Nebezpečný experiment

Martina Faltýnová/#14/2012
koncert/odpor/společnost

Paměť českého levičáka

Lukáš Rychetský/#14/2012
projekce/společnost

Hnutí za novou ekonomiku – ekonomický zápisník

Ilona Švihlíková/#14/2012
společnost

Místo očisty slzný plyn

Karel Čada/#14/2012
společnost/zahraničí

Odpovědnost

Jiří Přibáň/#14/2012
komentář/společnost

Po staronové cestě

Václav Drozd/#14/2012
společnost

různé

Ve vleku mrtvých ekonomů

Michal Špína/#14/2012
recenze čísla/různé

Jak slovy změnit svět

Jan Bělíček/#14/2012
esej/různé

artefakty

#14/2012
kultura/různé

Masožravé maso

Kristýna Žáčková,Zuzana Tomková/#14/2012
poesie/různé

došlo

#14/2012
došlo/různé

Řídím se potřebami příběhu

Pierre Pe’er Friedmann/#14/2012
rozhovor/různé

Eskalátor

Skončila škola, žáci užívali poslední dny, kdy je klasifikace již uzavřena, neučí se a rozvrh se skládá z nejrůznějších výletů a výstav, na něž netřeba nosit domácí úkoly. Také můj syn prvňáček vyměnil těžkou školní brašnu za batůžek a každý den radostně hlásil, kam zítra zase celá třída vyrazí. Jednou byli v lanovém parku, podruhé si pekli u lesa buřty, pak vyrazili na výlet do Pičína. Spokojen se synovým tematicky zcela předprázdninovým školním programem jsem byl až do chvíle, kdy jsem ve školním sešitku četl, že příště se chystá dopolední „výlet do McDonaldu“, pročež bych měl přibalit místo svačiny stovku, aby ta výprava také za něco stála. Syn

Finale grande připravil svým divákům soubor divadla Komedie pod vedením precizního Dušana D. Pařízka. Na programu je odshora dolů: derniéra / vyprodáno. Nejen mezi herci, uvaděčkami, paní Macháčkovou, sklízející potlesk za „prosby o vypnutí mobilních telefonů“, ale i diváky se ve zrychlující se sezóně vytvořila synergie, s níž jsme se potkávali až do června. „Kde jste byli, celá ta léta?“ neodpustil si na derniéře Bernhardova Světanápravce režisér ve chvíli, kdy se divadelní polštářky daly stlát snad už jen na strop. Sám jsem se nemusel stydět, leccos jsem viděl podruhé, a přesto jsem opouštěl Komedii se vzteklými slzami na krajíčku: „Jak je toto možné? Taková

Tak jsme si zas užili Týden svobody, paní Müllerová. Mezi 18. a 24. červnem nám ho naservírovala skupinka pravicových aktivistů skrytých příznačně za Oponou, o. p. s., s podporou vlády i amerického velvyslanectví. Letošní druhý ročník byl skromnější, po Vltavě neplul Růžový tank Davida Černého ani jsme nepřejmenovali žádnou pražskou ulici jako loni. Přitom po Reaganovi se logicky nabízela Thatcherová a po ní třeba… Pinochet? Snad příště. Povedlo se nám ale přivlastnit si ruské punkerky Pussy Riot a navodit dojem svobodných kavárenských diskusí na vybraná témata s ambicí „založit tradici, připomínající nejenom nám, ale celé Evropě hodnoty, na nichž je vybudována naše společná euro-americká civilizace“. Jenom takoví jako