close search

literatura

knihy

#22/2012
literatura

Na útěku před stereotypem

Anna Vondřichová/#22/2012
literatura

odjinud

#22/2012
literatura

Životu nebezpečné sepětí

István Orkény/#22/2012
beletrie/literatura

Mám chuť se ozvat

Michal Špína,Tomáš Hučko/#22/2012
literatura

. . .

Tašo Andjelkovski/#22/2012
báseň čísla/literatura

Portrétní spisovatelé – literární zápisník

Petr A. Bílek/#22/2012
literatura

Národné či mecenášske?

Lucia Satinská/#22/2012
literatura

divadlo

Materiál je nosič

Lukáš Jiřička/#22/2012
divadlo

film

Duchovní nálady filmového oka

Martin Šenkypl/#22/2012
film

Nanebevzetí Tomáše Magnuska

Jiří Flígl/#22/2012
film

Blaxploitation Baadasssss Songs

Černošská exploatace sedmdesátých let

Antonín Tesař/#22/2012
film

umění

Kdo nepracuje, ať nejí – na oprátce

Ondřej Fuczik/#22/2012
jiné/umění

The Blind Spot, 2011

Katarína Hrušková/#22/2012
galerie/umění

Co zmařily revoluce

Martina Faltýnová/#22/2012
umění

Chtěl jsem ovlivnit společnost

Igor Kovačević/#22/2012
umění

hudba

Orákulum, koncept a banalita

Petr Haas/#22/2012
hudba

filmy/hudba

#22/2012
hudba

Hudba černé hrdosti

Karel Veselý/#22/2012
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#22/2012
odpor/společnost

Kry se pohnuly

Tomáš Samek/#22/2012
komentář/společnost

První střídání u moci

Štěpán Lohr/#22/2012
společnost/zahraničí

Černošské revolucionářství

Ondřej Lánský/#22/2012
společnost

Ten Point Program

#22/2012
odpor/společnost

par avion

Jan Jirotka/#22/2012
společnost/výstava/zahraničí

All Power to the People!

Matěj Metelec/#22/2012
společnost

Proti bílým ďáblům

Jan Kondrys/#22/2012
společnost

Jsem černý a jsem krásný

Barbora Wainerová/#22/2012
společnost

různé

Moc sebenaplňujících proroctví

Ondřej Slačálek/#22/2012
online/různé

Není lepší místo než vně

Anna Vondřichová/#22/2012
rozhovor/různé

artefakty

#22/2012
kultura/různé

Kniha nepříjemných otázek

Ondřej Lánský/#22/2012
recenze čísla/různé

došlo

#22/2012
došlo/různé

Takoví jsme byli

Milena Bartlová/#22/2012
esej/různé

Eskalátor

Výsledky různého mocenského snažení ve stejné otázce mohou být protichůdné jen na povrchu. Matadorka katolická církev i novicky korporace potřebují v podstatě totéž – namísto individuálních rozhodnutí jednolitou masu „názoru“. V Polsku, jak psal koncem září na webu Krytyky Polityczné Tomasz Piątek, je normální, že dívka v ordinaci gynekologa dostane namísto předpisu na hormonální antikoncepci morální výprask zakončený dotazem: „A víš, dítě, že když ji bereš, Bůh pláče?“ V Česku jsme modernější a prášky je naopak přirozené brát v podstatě od končícího dětství, jakmile se objeví první známky plodnosti. Farmaceutické firmy vládnou lékařem, takže se o jejich rizicích pacientka dozví málokdy. Modla antikomunismu měla v naší „korporátní“ politice donedávna podobný antikoncepční

Pro rubriku eskalátor téma klíčové. Před mnoha lety se na jezdících schodech do metra stávalo ve dvou řadách. Po roce 1989 se objevila značka nabádající zařadit se do pravého pruhu a levý ponechat těm, kteří pospíchají. Posléze se ale zjistilo, že když stojí většina cestujících na jedné polovině, zatímco druhá je bez zátěže, nerovnoměrně se opotřebovávají součástky v mechanismu schodů a musí se draze opravovat. Piktogramy začaly zobrazovat několik panáčků stojících na přeskáčku. Objektivně podložený požadavek jede ovšem proti duchu doby a lidé se neomylně řadí do zástupu po jednom, aby nepřekáželi pospíchajícím. Přitom následování piktogramu by tuto frontu zkrátilo minimálně na polovinu a ušetřilo čas

V čele Středočeského kraje patrně stane lídr sociálnědemokratické kandidátky, neviditelný senátor a starosta Příbrami Josef Řihák. Voliči si Řihákovy existence mohli všimnout až v předvolebních speciálech České televize nebo při tankování na benzínkách v okolí Prahy. Kandidát byl do bitvy povolán poté, co se ukázalo, že není – veřejně – spojován se svým kolegou z krajského vedení sociální demokracie a bývalým hejtmanem Davidem Rathem. Muž, jenž svou kampaň postavil na heslech o větší otevřenosti či dostupnosti neprivatizované zdravotní péče, stihl jen v posledním roce zlikvidovat polikliniku v Příbrami, vyprovokovat tisíce občanů k petičním akcím a demonstraci proti jejímu podezřelému prodeji, podat trestní oznámení na vybraná média a politické rivaly, zamlčovat informace o hospodaření města či rozprášit