close search

literatura

Přemek v košili po Šaldovi

Klára Soukupová/#20/2013
literatura

Každý šmejd je nahraditelný

Ladislav Šerý/#20/2013
literatura

Kouzelník, který píše o komiksu dosti magicky – literární zápisník

Petr A. Bílek/#20/2013
literatura

Klid

Giuseppe Ungaretti/#20/2013
báseň čísla/literatura/projekce

Textové pytlačení

Veronika Abbasová/#20/2013
jiné/literatura

divadlo

Po soumraku

Lukáš Jiřička/#20/2013
divadlo

film

Také filmy umírají

Antonín Tesař/#20/2013
film/projekce

Parazitismus mi zní sladce

Ondřej Klimeš/#20/2013
film/jiné

umění

Jak kultivovat instituci

Ondřej Fuczik/#20/2013
umění

Potkávat se už není umění – na oprátce

Ondřej Fuczik/#20/2013
umění

Fotografie z cyklu Parafráze (2007–2008), volně reagující na umělecké dílo Martina Horáka

Kateřina Držková,Daniela Matějková/#20/2013
galerie/umění

Hry ve spárech kreativních nadšenců – videoherní zápisník

Jiří Flígl/#20/2013
hry/projekce/umění

To nejtěžší z Martina Zeta

Karina Pfeiffer Kottová/#20/2013
umění

hudba

Po hřbetu otočených houslí

Karolina Konstancja Karnacewicz/#20/2013
hudba

Pravda popu

Head in Body/#20/2013
hudba

společnost

par avion

Jan Jirotka/#20/2013
společnost/zahraničí

napětí

Jan Gruber/#20/2013
odpor/společnost

Neříkají nám pravdu

Jan Gruber/#20/2013
společnost

Proti ideologii postižení

Richard Cisler/#20/2013
společnost

Za osmihodinovou pracovní dobu

Michal Gauza/#20/2013
odpor/společnost

Vykročení z pasti represe

Jakub Horňáček/#20/2013
společnost/zahraničí

Chvála lenosti

Jiří Přibáň/#20/2013
komentář/společnost/výstava

Kdo na kom parazituje?

Ilona Švihlíková/#20/2013
společnost

různé

Nikdy nezestárnout

Jan Klamm/#20/2013
esej/různé

Sekrety vystavené na odiv

Alexej Sevruk/#20/2013
recenze čísla/různé

minirecenze

#20/2013
minirecenze/různé

Bez parazitů by nám bylo smutno

Marta Martinová,Jan Klamm/#20/2013
rozhovor/různé

XXX

Elsa Aids/#20/2013
poesie/různé

Eskalátor

Dnes už bývalý člen ODS Jiří Janeček po opuštění domovského modrého hnízda nelenil a posílil řady obskurní protofašistické freak show Jany Bobošíkové, volebního bloku Hlavu vzhůru!. Právě na pražské kandidátce se pokusí vrátit do Poslanecké sněmovny, v níž mezi roky 2008 a 2010 zasedal jako náhradník. Krok to byl od něj zajisté uvážený. Když v srpnu opouštěl ODS, měl ji za nereformovatelnou a ovládanou pouze úzkou skupinou lidí (mezi něž nepatřil), protože jeho vlastní pokus o její obrodu Pravá frakce ODS (inspirovaná Pravou IRA?), na jejímž oficiálním webu se od konce května neobjevilo nic nového, patrně zacházel na úbytě. Janeček to ale podle všeho s Pravou frakcí

Na internetu se v polovině září objevilo video prezentující vzornou spolupráci litvínovské sociálky a městské policie. „Sociálka se strážníky si došlápli na problémové rodiče“ – tak se tato zpráva o bohulibé činnosti úřadů oficiálně jmenuje. Dokumentuje, kterak pracovníci navštěvují v podvečerních hodinách vybrané byty a dožadují se provedení testu na přítomnost alkoholu a jiných omamných látek. Komentovat mentální vybavenost kameramana („To, že se natáčelo na chodbě, není přece žádné vnikání do soukromí, nepřekročil jsem jejich práh“) asi netřeba, ale vedoucí příslušného odboru sociálních věcí jsem požádal, aby mi vysvětlila, zda je toto počínání legální, zda jí přijde legitimní a k čemu je dobré. V obsáhlém odstavci jsem se dočetl o narušeném

Dnes už bývalý člen ODS Jiří Janeček po opuštění domovského modrého hnízda nelenil a posílil řady obskurní protofašistické freak show Jany Bobošíkové, volebního bloku Hlavu vzhůru!. Právě na pražské kandidátce se pokusí vrátit do Poslanecké sněmovny, v níž mezi roky 2008 a 2010 zasedal jako náhradník. Krok to byl od něj zajisté uvážený. Když v srpnu opouštěl ODS, měl ji za nereformovatelnou a ovládanou pouze úzkou skupinou lidí (mezi něž nepatřil), protože jeho vlastní pokus o její obrodu Pravá frakce ODS (inspirovaná Pravou IRA?), na jejímž oficiálním webu se od konce května neobjevilo nic nového, patrně zacházel na úbytě. Janeček to ale podle všeho s Pravou frakcí