close search

literatura

Všechno to jsou přeludy

Joanna Derdowska/#3/2013
literatura

/ / /

Emily Dickinsonová/#3/2013
báseň čísla/literatura

Vložit ruku do neviditelných plamenů – literární zápisník

Jan Štolba/#3/2013
koncert/literatura

Hnutí duše, jež plodí nesvoboda

Anna Vondřichová/#3/2013
literatura

Stručná historie jednoho blázince plná chyb a omylů

Ayfer Tunçová/#3/2013
beletrie/literatura

Sviňská mast mystiky

Blanka Činátlová/#3/2013
literatura

Kabinet politických kuriozit

Ina Píšová/#3/2013
literatura

divadlo

Motýl v igelitu

Kateřina Součková/#3/2013
divadlo

Scénický komiks o době, jež ztratila nit

Michal Trávníček/#3/2013
divadlo

film

Sto černých rakví

Tomáš Stejskal/#3/2013
film

Vztah, který nebyl

Antonín Tesař/#3/2013
film

umění

Kupka v kanceláři, Lada v čekárně – na oprátce

Ondřej Fuczik/#3/2013
umění

Bankovky času

Tereza Stejskalová/#3/2013
umění

Časová měna, 2009

Julieta Aranda,Anton Vidokle/#3/2013
galerie/umění

Co jsme (ne)viděli

Jana Chlubná/#3/2013
umění

hudba

Do srdce chaosu a zase zpět

Jan Klamm/#3/2013
hudba

Docenění vůkolní hudby

Pavel Klusák/#3/2013
hudba

společnost

Směr konkrétní utopie

Eva Fraňková/#3/2013
společnost

Já ho nevolil

Jiří Vančura/#3/2013
komentář/společnost

Bitcoin: bez vlád i bez bankéřů

Thomas Shaddack/#3/2013
koncert/společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#3/2013
jiné/odpor/společnost

Politizace kandidáta Franze: smutný konec jednoho zápasu – veřejné osvětlení

Petr Fischer/#3/2013
projekce/společnost

par avion

Anna Zádrapová/#3/2013
jiné/společnost/zahraničí

Rekonstrukce veřejného prostoru?

Petr Musil/#3/2013
odpor/společnost

Frankovka modrá či modrý frank?

Katarina Kohanyi/#3/2013
společnost

Jiný finanční svět

Adam Votruba/#3/2013
společnost

Muži, kteří nenávidí ženy

Jiří Krejčík/#3/2013
společnost/zahraničí

různé

Petice „Zachraňte kulturu 2013“

#3/2013
online/různé

Hudba 2012 – pohled z redakce A2

#3/2013
online/různé

Novodobé lokajství

Jaroslav Fiala/#3/2013
online/různé

Otevřený dopis ministryni kultury ČR Aleně Hanákové – Instituce výtvarného umění

#3/2013
online/různé

Otevřený dopis ministryni kultury ČR Aleně Hanákové

#3/2013
online/různé

Slepá skvrna systému

Tereza Stejskalová,Barbora Kleinhamplová/#3/2013
rozhovor/různé

došlo

#3/2013
došlo/různé

knihy

#3/2013
divadlo/minirecenze/různé

artefakty

#3/2013
minirecenze/různé

soutěž

#3/2013
minirecenze/různé

film/hudba

#3/2013
minirecenze/různé

odjinud

#3/2013
minirecenze/různé

Případ Kalandra

Marek Fapšo/#3/2013
recenze čísla/různé

Veřejné peníze

Mary Mellorová/#3/2013
esej/různé

Eskalátor

V posledních týdnech, kdy vrcholila obludná reality show, během níž se až hmatatelně zhmotňovaly neurózy české společnosti, se ve skrytu rozhodovalo o živé kultuře. Ze státního rozpočtu na ni bylo vyčleněno téměř o sto milionů méně než loni, přičemž již loňská částka byla pod hranicí únosnosti. Tento akt už nelze svádět na nekompetentnost úředníků, ale je nutné ho brát se všemi politickými důsledky: jako snahu o likvidaci kritického myšlení a myšlenkové opozice a zároveň jako vyjádření názoru, že jediné skutečné umění je to, které si na sebe vydělá. A ač se to nemusí na první pohled zdát, týká se to opravdu nás všech. Kdy se kulturní obec, která

Letošní předávání Zlatých globů přineslo mimo jiné setkání bezmála lautréamontovské. Cenu za nejlepší zahraniční film předávala režisérovi Michaelu Hanekemu dvojice Sylvester Stallone a Arnold Schwarzenegger. Po siláckém špičkování obou akčních hvězd – předávali cenu za nejlepší neanglicky mluvený film, přičemž angličtina není rodným jazykem ani jednoho z nich – se Haneke zmohl jen na poznámku: „Nečekal jsem, že v Hollywoodu dostanu cenu od jiného Rakušáka.“ Podobné slavnostní funny games možná Hanekeho čekají i nadále, protože jeho nový film Láska je nominovaný i na Oscara v kategorii Nejlepší film, vyhrazené hollywoodským melodramatům. S kategorií cizojazyčných filmů se mnohem elegantněji vypořádal Leos Carax, když si nevyzvedl cenu Asociace losangeleských kritiků a komentoval

K čemu potřebujeme veřejnoprávní televizi? Třeba k tomu, aby nás zásobovala velkými příběhy. Nedávno vysílaná reportáž z cyklu Pološero nazvaná Konec porna v Čechách musela rozplakat nejednu slabší povahu. Ohlédnutí za historií českého porna („Začalo to v roce 1994 v jednom jezeďáckém hotýlku nedaleko Mníšku pod Brdy“) do sebe totiž dokázalo v pětadvaceti minutách vstřebat tolik stesku po starých dobrých časech, že by leckterý tvůrce hollywoodských dojáků zbledl závistí. Sledujeme jednu z prvních tuzemských pornoproducentek, jak si prohlíží štos fotografií a vzpomíná: „Slavný časy, krásný lidi, krásný okolí, všichni upravený, všichni nadšený. Kathy Anderson, Marc Dorcel… a to už je pryč a všichni tito slavní lidé už za náma do Prahy nejezděj.“