close search

literatura

V hlavní roli děvka

Karel Kouba/#8/2014
literatura

Ty víš, Ingeborg, vždyť víš

Jana Svobodová/#8/2014
literatura

Dějiny z bezpečí

Jan Bělíček/#8/2014
literatura

Hra na dluhy – literární zápisník

Jan Štolba/#8/2014
literatura

Kafkův text končí zde

Blanka Činátlová/#8/2014
literatura

Leitmotiv

Tom Bresemann/#8/2014
báseň čísla/literatura

divadlo

To hlavní je vedlejší

Klára Fleyberková/#8/2014
divadlo

film

Když muž s mobilem snídá

Michal Škamla/#8/2014
film

Dětská hra na Evropu

Antonín Tesař/#8/2014
film

Zajímají mě filmové zážitky

Martin Blažíček/#8/2014
film

umění

Růžový chrt, ponožky, rukavice

Michal Novotný/#8/2014
umění

Zlín mezi průmyslem a uměním

Kateřina Přidalová/#8/2014
umění

hudba

Kazet jsem se nikdy nezbavoval

Jan Klamm/#8/2014
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#8/2014
odpor/společnost

par avion

Jan Jirotka/#8/2014
společnost/zahraničí

Pravidla stravování

Michael Pollan/#8/2014
společnost

Nejasné dobro biosvěta

Lucie Žeková/#8/2014
odpor/společnost

Vyber si svůj fašismus

Lukáš Rychetský/#8/2014
komentář/společnost

Manažer prezidentem

Jiří Koubek/#8/2014
společnost/zahraničí

Alibismus příběhů

Pavel Ctibor/#8/2014
společnost

Stačí změnit myšlení

Tomáš Uhnák/#8/2014
společnost

různé

Nelidská komedie

Jan Kolář/#8/2014
recenze čísla/různé

Přímá cesta k potravinám

Tomáš Uhnák/#8/2014
rozhovor/různé

Vidění beze jmen

Jiří David/#8/2014
poesie/různé

minirecenze

#8/2014
minirecenze/různé

Téměř revoluční moment

Tomáš Uhnák/#8/2014
esej/různé

Eskalátor

Básník Petr Král na serveru Literární.cz publikoval článek Báseň a účast, který měl patrně být polemikou s recenzemi Karla Pioreckého na sbírky Adama Borziče a Kateřiny Rudčenkové (viz A2 č. 5 a 6 letošního roku). Král vytýká Pioreckému fakt, že se snaží posílit šance vlastního hlavního kandidáta na Magnesii Literu, a zároveň mu nevoní kritikův přístup k poezii. Inu, proč ne? Pokud básník považuje Pioreckého vliv na literaturu za tak značný a mysl porotců Magnesie Litery za tak mdlou, je namístě zasáhnout. Problém nastává hned v úvodu textu, kde Král hovořící o symbolické likvidaci a důkladnosti „najatého střelce“ sám symbolicky likviduje svého protivníka způsobem, který poslední dobou v literárních kruzích nabývá

Dvacet senátorů v polovině března navrhlo nový zákon o Národním parku Šumava. Většina z nich ale patrně netušila, co vlastně podepisují. Je totiž psaný na míru spekulantům s pozemky a papalášským lovcům. Navrhuje například, aby se dvě třetiny národního parku otevřely výstavbě – takže by na loukách mohly vyrůst nové hotely a golfová hřiště. Senátoři navíc hodlají vyvést rozsáhlé pozemky z majetku státu převodem na obce, které je mohou obratem rozprodat. Navíc chtějí podpořit developerský projekt na Hraničníku. Hora nedaleko Lipenské přehrady patří mezi nejvzácnější části parku – zachovaly se zde zbytky horského smrkového pralesa, v němž mají útočiště vymírající tetřevi nebo rysi a losi. Senátoři však chtějí pozemky převést do

Optimismu není nikdy dost. Pořádnou porci nám ho dodává Vít Kučík ve svém textu Zemědělské půdy ubývá – kolik jí vlastně potřebujeme? Článek, který vyšel v Babišově České pozici, tvrdí, že zemědělské půdy sice ubývá, ale ne zase tak moc, a stejně ji na nic nepotřebujeme. Potraviny se dají lehce nakoupit jinde a při nejhorším lze rostliny pěstovat třeba i v suterénu supermarketu. Holanďanům stačí voda smíchaná s trochou chemie a také jim zelenina roste. Ještě lepší zprávou je, že v budoucnu nebude potřeba tolik obilí, protože lidé chtějí jíst zdravě, a tak přestávají kupovat bílé pečivo a maso. Ostatně, proč by si člověk zemědělskou plochu nezastavěl, když ji sám vytvořil?