close search

literatura

Nevděčníci na pepřových hodech – idiot dýchá

S.d.Ch./#9/2016
literatura

O knihách, chrámech a zášti – literární zápisník

Jiří Zizler/#9/2016
literatura

Literatura bez škatulky

Helena Stiessová/#9/2016
literatura

Popít na nějakém vhodném místě

Blanka Činátlová/#9/2016
literatura

Nemůžu normálně spát

Josef Fulka/#9/2016
literatura

Deník

Géza Csáth/#9/2016
beletrie/literatura

Obluda věčného pramene

Tomáš Čada/#9/2016
literatura

První máj v Praze

Milan Kozelka/#9/2016
báseň čísla/literatura

divadlo

Bytostná přítomnost

Nina Vangeli/#9/2016
divadlo

Vyprávění o honu na lišku

Jakub Novák/#9/2016
divadlo

film

Možnosti média a dialogu

Antonín Tesař/#9/2016
film

Love story s hebkou texturou

Ondřej Pavlík/#9/2016
film

Katalog společenských fobií

Ivo Michalík/#9/2016
film

umění

Pri najlepšej vôli rozoznávam hákové kríže všade

Ivan Jurica/#9/2016
galerie/umění

Umění mezi námi

Pavel Karous/#9/2016
umění

Na střechách Berlína

Olga Wewerka/#9/2016
umění

hudba

Mezi světy

Benjamin Slavík/#9/2016
hudba

společnost

Jak vyrobit xenofobii

Zsolt Kapelner/#9/2016
společnost/zahraničí

Temnota na úsvitu

Michal Kotík/#9/2016
společnost

Škola ako commons

Zuzana Révészová,Zuzana Tabačková/#9/2016
společnost

par avion

Michal Špína/#9/2016
společnost/zahraničí

napětí

Lukáš Rychetský/#9/2016
odpor/společnost

Jak se zbavit Kliniky

Pavel Chodec/#9/2016
odpor/společnost

Chápat bydlení jako nemocnici

Apolena Rychlíková/#9/2016
společnost

Obsluha státu – vykřičník

Martin Hekrdla/#9/2016
společnost

Naše dnešní dystopie

Jiří Přibáň/#9/2016
komentář/společnost

různé

The arts are us

Pavel Karous/#9/2016
english/různé

Odečti autora

Ondřej Mohyla/#9/2016
recenze čísla/různé

minirecenze

#9/2016
minirecenze/různé

Svět za oknem

Miroslav Olšovský/#9/2016
esej/různé

Vzbouřená architektura

S Erikem Swyngedouwem o budování města v pozdním kapitalismu

Michaela Pixová/#9/2016
rozhovor/různé

Eskalátor

Je chlapecky bezelstná i v dospělosti. Přesně a odlehčeně, ale ne jízlivě či posměšně pojmenovává vše, co vidí kolem sebe. Její ironie je jemná. Humor klidný. Existenciální úzkost vyjadřuje prostě a lakonicky. Je čistá. Nesentimentálně empatická. Bolesti drží na uzdě. Prozrazuje pozdvihovanou člověčinu. Sází na přesnost a poctivost. Je neokázalá. O to silněji ale působí étos – bezděčný osobní příklad vzácné upřímnosti k sobě. Je civilní. Koncentrovaná. Působí přirozeně. Má citlivý, místy drsný, ale neokázale pravdivý pohled na svět. Nalézá duchovnost v soucitu, ale neutápí se v něm. S opatrným osobním odstupem hledá své místo ve světě. Je vzácně srozumitelná. Citlivá k jazyku, řemeslně poučená i uměřená. Stručná. Zralá. Nežensky sevřená, neupovídaná. Má

Literárním obtýdeníkem Tvar vždy rád listuji, ale pravidelně z něho čtu jen rubriku Literární život. Autoři z center i periferií se v ní totiž s takřka obrozeneckou urputností snaží zpřítomnit prchavé chvilky, okolnosti a náladu předčítání i ducha literatury prezentované na literárních večerech, jako by tato instituce nebyla dost pochybná a vyprázdněná sama o sobě. Kromě suchých referátů a rozmáchle patetických reportů se zde vždy najde pár básnivých empatických skvostů, které svým nasazením překonávají i obsah rubriky poezie. Dozvíme se, že byly slyšet „depresivní“ texty „o střetu lyrického subjektu se světem“ nebo se dočteme o autorovi, který se „rozhodl pořídit sbírku finanční na Startovači, aby měl větší tvůrčí svobodu“. Básníci tu „podpalují rebelské

Halali, už se o nich zase mluví. Jaro, kamizolka vykartáčovaná, puška se jen blyští. Přes rameno tyčka s cedulí, nimrod se chystá zatnout tipec veřejnosti. Na ceduli zpráva: Teďkonc sem nelezte, hnízdí se nám ptáci. Střih. Léto, košilka nažehlená, triedr na krku, nimrod si to míří k lesu. Kdepak střílet, musí jen přepsat vzkaz pro turistu: Ještě pořád nám sem nelezte, počítáme stavy. Střih. Podzim, krajina zachmuřená, myslivec na káře, puškami naježené, už jede, lovec, a zase k lesu. Vzkaz je tentokrát jasný: Kdo sem vleze, ten to schytá. Střih, zima, nimrod v kabátě, honitba vymrzlá, cedule nachýlená, pořád tu stojí. Hlavně nám sem nelezte! Sněží!