close search

literatura

Apokalypsa podle snoba – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#15/2018
literatura

Než to praskne

McEwanův Hamlet versus svět

Josefina Formanová/#15/2018
literatura

Utřiďování světa

Lístky z kartotéky Bohumily Grögerové

Klára Soukupová/#15/2018
literatura

Pohled do digitální prázdnoty

Nad básnickým debutem Emmy Kausc

Martin Lukáš/#15/2018
literatura

Překladová diskriminace chameleonů – literární zápisník

Pavel Kořínek/#15/2018
literatura

Autor je někdo, kdo se zajímá o svět

Rozhovor s básnířkou Emmou Kausc

Martin Lukáš/#15/2018
literatura

Slovo a věc

Hilde Dominová/#15/2018
báseň čísla/literatura

divadlo

Jsme na kulturní misi

Se Stasem Žyrkovem o Černobylu a boomu ukrajinského divadla

Miroslav Tomek/#15/2018
divadlo

film

Barbarská ofenziva proti fašismu

Ondřej Pavlík/#15/2018
film

Pojišťovna neštěstí

Martin Šrajer/#15/2018
film

Animácia v službe ideológie

Téma propagandy na prehliadke Fest Anča

Lýdia Grešáková/#15/2018
film

umění

Contra Diction: Speech Against Itself (Kontra­-dikce: řeč proti sobě samé)

#15/2018
galerie/umění

Cesta do nitra antropocénu

Magidovo objevování nelidských zdrojů

Anežka Bartlová/#15/2018
umění

hudba

Marilyn Manson trapu

Italský rapper Young Signorino

Ondřej Bělíček/#15/2018
hudba

Pozitivní písně o apokalypse

Nové album Gruffa Rhyse

Martin Zoul/#15/2018
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#15/2018
společnost

Kurdové opět sami

Jak velmoci zradily své spojence v boji proti ISIS

Rudolf Kvíz/#15/2018
společnost

Od kontradikce k subjektu

Nad Postoneho knihou Čas, práce a společenská nadvláda

Nick Nesbitt/#15/2018
společnost

Možnost nového světového řádu

Vymanit se z nekonečného koloběhu přítomnosti

Istvan Adorjan/#15/2018
společnost

Strašidlá minulosti

Postonove exorcizmy

Lukáš Makovický/#15/2018
společnost

Pedagogika jako politikum

Ohlédnutí za Moishem Postonem

Tracey Rosen/#15/2018
společnost

par avion

Z německého tisku vybral Martin Teplý

Martin Teplý/#15/2018
společnost

Kdo je AMLO?

Mexiko si po sedmdesáti letech zvolilo levicového prezidenta

Jan Aragón Blažek/#15/2018
společnost

Ganéša aneb Náš svět

Tomáš Samek/#15/2018
komentář/společnost

různé

Jana Orlová: Újedě

Miroslav Tomek/#15/2018
minirecenze/různé

Filip Tylš a kol.: Fenomén psychedelie

Lukáš Rychetský/#15/2018
minirecenze/různé

minirecenze

#15/2018
minirecenze/různé

Položit na jazyk válku

Emma Kausc/#15/2018
poezie/různé

Levice ztratila morální kompas

S Moishem Postonem o kořenech antisemitismu a antiamerikanismu

Anej Korsika/#15/2018
rozhovor/různé

Proti ústřednosti práce

Moishe Postone o asketickém charakteru a nové citlivosti

John Abromeit/#15/2018
esej/různé

Zpřítomnit trauma otroctví

Podzemní železnice Colsona Whiteheada

Jan Bělíček/#15/2018
různé

Eskalátor

Hnutí proti plíživé totalitě se zapsalo do dějin rezistence pozoruhodnou inovací, kterou tu chci připomenout pro případ, že by si jí někdo nevšiml. Bouřliváci z iniciativy Milion chvilek pro demokracii se rozhodli v čase pravidelné zkoušky sirén nahnat vztek Babišovi tím, že budou troubit taky – ti nejstatečnější navíc s protikomoušskými transparenty. „Kdo má odvahu a možnost, ať protestuje i v práci či ve škole, stačí jen mlčky stát,“ vzkazují organizátoři. Neupřesnili však, zda se doporučuje i zle koulet očima nebo v duchu drmolit Modlitbu pro Martu či nějaká jiná zaříkadla. Babiš, Zeman a další zlobři mají o čem přemýšlet.

Praha 1 udělala tlustou čáru za cyklominulostí. A to doslova. Vybraná místa v centru metropole totiž od začátku července zdobí bílá linie, kterou zlotřilí cyklofašisté nesmějí překročit. Důsledný boj za práva turistů na poklidný pochod Prahou autentickou se konečně stal skutečností. Velkorysost radních se ale dokázala povznést nad uraženou ješitnost několika desítek lidí, kteří se nedokážou vzdát svých privilegií (rozuměj: chtějí být rychlejší než chodci, aniž by blokovali veřejnou dopravu). Samozřejmě že zákaz v některých místech moudře vyvažuje cesta spletitější, delší, ale o to dobrodružnější. Milovníci Homérovy Odyssey jistě ocení průjezd Lazarskou, kde Skyllu a Charybdu představují všudypřítomné tramvaje v

Světový šampionát vždy pořádně napumpuje fotbalový trh. V tomto dostihu miliardářů, divného křížence trhu s otroky a společnosti spektáklu, zatím vítězí Juventus Turín. Ten si za sto dvanáct milionů eur pořídil Cristiana Ronalda. Portugalec má sice v kolenech třiatřicet let a jeho nároďák skončil už v osmifinále, jeho symbolická hodnota je ovšem obrovská. Ne všichni však byli z rekordního kaufu nadšeni: dělníci z automobilového koncernu FCA, jehož hlavní akcionář Juventus vlastní, proti přestupu stávkovali. Dělnický hněv nevzbuzuje pouze Ronaldova mastná gáže, ale především fakt, že vlastníci se již drahnou dobu zdráhají investovat výraznější prostředky do modernizace výroby. Ovšem stovku milio­nů

Strip