close search

literatura

Je třeba začít s ekoterorem – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#10/2019
literatura

Následky nepřítomna

Tísnivá imaginace Františka Dryjeho

Jakub Řehák/#10/2019
literatura

Místo, kde se píší příběhy

S Milem Janáčem o hospodách a literatuře

Karel Kouba/#10/2019
literatura

Cestou přes výčep

Pestrost hospodského davu v literatuře

Matouš Jaluška/#10/2019
literatura

Jemný nadnašeč – literární zápisník

Jan Štolba/#10/2019
literatura

O kontaminaci

Nad novelou Mimo dosah Samanty Schweblin

Michal Špína/#10/2019
literatura

Hostinec U Deda o nás

#10/2019
báseň čísla/literatura

divadlo

Jako kruhy na vodě

S Janou Svobodovou o metodě extrémního naslouchání a sdílení

Marta Martinová/#10/2019
divadlo

film

Silvestrovská noc Marvelu

Avengers: Endgame a konec jedné éry superhrdinů

Matěj Metelec/#10/2019
film

Krajina, zrcadlo

Dvě podoby labyrintu ve filmech Tsai Ming­-lianga

Jan Kolář/#10/2019
film

umění

Ittah Yoda

Core.Pan/#10/2019
galerie/umění

Zdání může klamat

Staronová tvář Fridy Kahlo

Anna Marie Kroupová/#10/2019
umění

Na kulturní frontě klid – výtvarný zápisník

Martin Vrba/#10/2019
umění

Devět zastávek, deset vernisáží

Procházka olomouckými galeriemi

Veronika Sellnerová/#10/2019
umění

hudba

Hele, vzpomínáte na Tekiho?

S Tekim Latexem o DJingu a francouzské klubové scéně

Jan Bárta/#10/2019
hudba

společnost

Ropákem za plavební kanál D­-O­-L – ultimátum

Miroslav Patrik/#10/2019
odpor/společnost

Jazyk apokalypsy, nebo krize?

Poznámky ke strategii klimatického hnutí

Matěj Metelec/#10/2019
odpor/společnost

(Ne)veřejné tabu

S Michalem Štinglem o traumatizující péči v pavilonu 27

Martina Faltýnová/#10/2019
společnost

Soumrak českých hospod?

Opomíjené konotace práva na město

Alžběta Medková/#10/2019
společnost

K čemu jsou nádražky?

Osvěžovny, za něž není náhrada

Jiří Krejčík/#10/2019
společnost

par avion

Z latinskoamerického tisku vybral Michal Špína

Michal Špína/#10/2019
společnost/zahraničí

Pat nalevo

K výsledkům španělských voleb

Jakub Horňáček/#10/2019
společnost/zahraničí

Mateřství ve spárech misogynie

Ľubica Kobová/#10/2019
komentář/společnost

různé

Humorista

Antonín Tesař/#10/2019
minirecenze/různé

Zerocalcare: Kobane Calling

Lukáš Rychetský/#10/2019
minirecenze/různé

Aleš Palán: Miss exitus

Karel Kouba/#10/2019
minirecenze/různé

minirecenze

#10/2019
minirecenze/různé

Putin

Roman Rops­-Tůma/#10/2019
poesie/různé

Kde jinde se večer setkat?

S Jiřím Vinopalem o tradiční české hospodě

Matouš Hrdina/#10/2019
rozhovor/různé

Zázvor, nikoli strom

Rhizomatika brněnských D’epog

Tereza Turzíková/#10/2019
esej/různé

Aluminiová naděje

Tragikomicky podaný obraz temné každodennosti

Marta Harasimowicz/#10/2019
recenze čísla/různé

Eskalátor

Na Českém rozhlasu Plus se 23. dubna objevil článek s názvem Žid v čele ukrajinských fašistů. Text, který vyšel v sekci Názory a argumenty, ve shodě se svým kontroverzním titulkem vyvolává spoustu otázek, mezi nimiž převažuje rétorické „what the fuck?“. Titulek již druhého dne redakce Českého rozhlasu po výzvě ukrajinského velvyslance změnila na „méně problematický“ Žid v čele Ukrajinců, ponechávajíc čtenáře tápat, jestli údajně ironicky myšlenou politickou nadávku nahradila synonymem. Obsah článku je podle šéfredaktora Plusu Petra Šabaty „věcně správný a korektní“. Nehodlám zde rozebírat všechny zavádějící a manipulativní informace, které v krátkém článku zazněly, zastavím se u nejproblematičtějšího: s

Každý ten pocit někdy zažil. Vyšší vyhrávají. Snadněji se trefí do basketbalového koše. Seberou míč ve fotbale, protože mají delší krok. Mezi muži sportu zkrátka vrozené dispozice rozhodují. Pro ženy ovšem, jak se zdá, platí jiná pravidla. Na prvního května sportovní arbitrážní soud v Lausanne potvrdil, že pravidlo atletické světové federace o povoleném množství testosteronu v krvi u ženských běžkyň platí. Není třeba běhat kolem horké kaše, šlo o to, zda může dvojnásobná olympijská šampionka Caster Semenyová z Jihoafrické republiky dál soupeřit se ženami, když má oboupohlavní orgány, což jí zajišťuje vyšší, leč přirozenou produkci testosteronu. A tu nyní musí

Další z pilířů německého kapitalismu se otřásá. Po skandálech s dieselovými motory se nyní mračna stahují kolem farmaceutického koncernu Bayer. Ten v loňském roce koupil za více než šedesát miliard dolarů dodavatele prostředků zemědělské chemie, koncern Monsanto. Jenže rekordní investice prochází fází rychlé devalvace. Akcie Monsanto začaly klesat poté, co soudy ve Spojených státech uznaly zdravotní závadnost jednoho z hlavních produktů firmy, přípravku Roundup. Proti gigantům bojují bývalí zahradníci, kterým intenzivní používání postřiku poškodilo zdraví, a zatím vysoudili desítky milionů dolarů. Vyhlídky nejsou radostné, akcionáři Bayeru začínají projevovat svou nevoli a vzali vrcholným manažerům část benefitů v ­akciích. Monsanto by

Strip