close search

literatura

Loupežník

Robert Walser/#19/2019
beletrie/literatura

Jak jsem přežil léto bez ministra kultury – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#19/2019
literatura

Dystopie plná autorského ega

Konzervativní revoluce Davida Zábranského

Olga Pavlova/#19/2019
literatura

Hledání lidskosti v pekle

Lágrové svědectví Prima Leviho

Klára Soukupová/#19/2019
literatura

Zrádný vypravěč

Skeptický román Muriel Sparkové

Anna Stejskalová/#19/2019
literatura

Písně nádherně (ne)dokončené – literární zápisník

Jiří Zizler/#19/2019
literatura

Bez žádoucích vzpomínek

Neúprosné memoáry Markéty Brouskové

Josef Fulka/#19/2019
literatura

Epitaf

Nicanor Parra/#19/2019
báseň čísla/literatura

divadlo

Mimopražské dramplány

Zpráva o tvůrcích, tvůrkyních a titulech nadcházející sezóny

Jiří Honzírek/#19/2019
divadlo

Fora Bolsonaro! – divadelní zápisník

Anna Luňáková/#19/2019
divadlo

Náš šálek čaje

Uplynulá divadelní sezóna a dětský divák

Klára Kudlová/#19/2019
divadlo

film

Horor stažený z kůže

Ambiciózní hra s pohanstvím ve Slunovratu Ariho Astera

Viktor Palák/#19/2019
film

Drcením vpřed

Kniha Jasona Schreiera o herním průmyslu

Antonín Tesař/#19/2019
film

umění

Isaac Lythgoe

Core.Pan/#19/2019
galerie/umění

Ve spárech umělé inteligence

Vídeňské bienále reflektuje technologie a klima

Anna Marie Kroupová/#19/2019
umění

hudba

Hudba počítačových neuronů

Jak umělá inteligence změní hudební průmysl?

Martin Blažíček/#19/2019
hudba

Rapující učitelka

Ukrajinská senzace jménem Alyona Alyona

Miroslav Tomek/#19/2019
hudba

společnost

Jak si odepřít živočišný druh – ultimátum

Matouš Hrdina/#19/2019
odpor/společnost

Válka proti rebelské čtvrti

Athénská Exarchia zápasí o přežití

Dagmar Magincová/#19/2019
odpor/společnost

Metatechnologická budoucnost

Čtvrtá revoluce Luciana Floridiho

Roman Rakowski/#19/2019
společnost

(Ne)smysl průmyslu 4.0

Diktum jednoho pojmu

Roman Rakowski/#19/2019
společnost

Mnoho povyku pro 4.0?

Dopady nové transformace průmyslu

Petra Kowaliková/#19/2019
společnost

par avion

Z arabského tisku vybral Jan Kondrys

Jan Kondrys/#19/2019
společnost/zahraničí

V Kočnerovom mobile

Je Slovensko mafiánsky štát?

Zuzana Kepplová/#19/2019
společnost/zahraničí

Rozptýlená inteligence

Tereza Stöckelová/#19/2019
komentář/společnost

různé

minirecenze

#19/2019
minirecenze/různé

Žádný druh tu není navěky

S Tomášem Hříbkem o mysli a umělé inteligenci

Marta Martinová/#19/2019
rozhovor/různé

Algoritmy chtějí etiku

Morální nad rámec bezpečného

Tomáš Hauer/#19/2019
esej/různé

Nevíme, jak to dopadne

Obory budoucnosti Aleca Rosse

Filip Lachmann/#19/2019
recenze čísla/různé

Eskalátor

Je mi ze srdce jedno, jak Greta Thunbergová cestuje mezi kontinenty – nic to nemění na závažnosti tématu, kvůli jehož prezentaci do Ameriky zamířila. A byť mne osobně její symbolický význam trochu míjí, jsem pevně přesvědčen o tom, že člověk nemusí být matka Tereza nebo Mahátma Gándhí, aby se mohl vyjadřovat k problémům tohoto světa. Zvláštní mi ale připadá, jak se odpůrci i příznivci mladé aktivistky potkávají v tom, že ji nazývají křestním jménem. První to dělají patrně s přezíravostí a despektem a druzí naopak s pocitem sounáležitosti ve společném boji, mám z toho ale divný pocit v obou případech.

Stárnoucí, ale stále elegantní intelektuál Petr Robejšek se v blogu na Aktuálně.cz pustil do analýzy úspěchů Alternativy pro Německo (AfD) v zemských volbách v Sasku a Braniborsku. Při svém politologickém hloubání nachází spiknutí elit i ve zcela logické povolební spolupráci Zelených, Levice a sociálních demokratů v Braniborsku, zato se ale podivuje nad každým, kdo v Německu nechce spolupracovat s ultrapravicí. Svým sarkastickým článkem nicméně Robejšek nechtěně charakterizoval především vlastní politickou karié­ru v čele Realistů. Toto uskupení s miliardářem Markem Dospivou za zády vstoupilo do dějin jako strana s nejvyššími náklady na jeden volební hlas. A jak své působení zpětně hodnotí?

Čeští fotbaloví fanoušci mají ve svém bohatém repertoáru mimo jiné i pokřik: „Seberte to hovno!“ Zdá se, že jejich volání vyslyšel Václav Klaus mladší, který vyrukoval s politickým programem Trikolóry hnutí občanů. Při pohledu na jednotlivé body jeho straničky se zdá, že exkrement (pomocí příkazů ­ctrl+c a ctrl+v) nejen sebral z programu Okamurovy SPD, ale pořádně ho rozmazal. Tak především, díky Trikolóře se na střední školy nedostanou studenti bez studijních předpokladů. Téměř by se chtělo zvolat: konečně!, kdyby tomu tak už dávno nebylo. Utrum ale budou mít i „líní a hloupí“, kteří touží zevlit dvacet let na školách zadarmo –

Strip