close search

literatura

Mezní stav

Anna Smékalová,Barbara Herz/#7/2022
beletrie/literatura

Dopadlo to jako vždycky – na mezi

Matouš Jaluška/#7/2022
literatura

Tisíce podobných ubožáků

Mrtvý les a jiné estetické anomálie

Kristina Válová/#7/2022
literatura

Přetvořený dokument

Moskva­-hranice Jiřího Weila

Alena Machoninová/#7/2022
literatura

Právo na osobní mytologii

Genciána Matěje Lipavského

Martin Lukáš/#7/2022
literatura

Hyena a hroch – literární zápisník

Jakub Sedláček/#7/2022
literatura

Za hranice muminího údolí

Adult prózy Tove Jansson

Magdaléna Michlová/#7/2022
literatura

Míšeňský porcelán

Jaroslav Seifert/#7/2022
báseň čísla/literatura

divadlo

Válka uražené ješitnosti

S Viktorem Šenderovičem o současné ruské satiře

Olga Pavlova/#7/2022
divadlo

film

Danse macabre na střední

Druhá sezóna seriálu Euforie

Jan Bodnár/#7/2022
film

Nečekaní vrazi

Severské krimi seriály podle skutečných případů

Petr Pláteník/#7/2022
film

umění

Gábor Kristóf: …the point is to cut them off!

Hynek Alt/#7/2022
galerie/umění

Pokud mě potřebujete, jsem tady

S Danem Perjovschim o kritické kresbě a kritické pedagogice

Eva Koťátková/#7/2022
umění

hudba

Nedělám hudbu k mytí nádobí

JPEGMAFIA a jeho LP!

Nora Třísková/#7/2022
hudba

společnost

Západní banky a ruský fosilní trh – ultimátum

Radek Kubala/#7/2022
odpor/společnost

Konec války civilizací?

K emancipačním možnostem doby poválečné

Tomáš Schejbal/#7/2022
odpor/společnost

Méně zvěře, více semenáčků

Proč je třeba novelizovat zákony o lesích a myslivosti

Lukáš Tůma,Jaromír Bláha/#7/2022
společnost

Vytěžit jen to, co přiroste

S Lumírem Dobrovolným o lesnickém freestylu

Marta Martinová,Martin Čermák/#7/2022
společnost

Bez monokultur

Přírodě blízké lesnictví v Česku

Milan Košulič/#7/2022
společnost

Láska k řádu, touha po divočině

Vztah české veřejnosti k lesu

Marta Martinová/#7/2022
společnost

par avion

Z arabského tisku vybral Jan Kondrys

Jan Kondrys/#7/2022
společnost/zahraničí

Co kdyby to dělali Izraelci?

K posuzování (nejen) ruských válečných zločinů

Břetislav Tureček/#7/2022
společnost/zahraničí

Paralelní svět

Saša Uhlová/#7/2022
komentář/společnost

různé

David Zábranský: O jednom zachraňování života

Olga Pavlova/#7/2022
minirecenze/různé

Radim Bártů: Poslední pomazlení

Karel Kouba/#7/2022
minirecenze/různé

Andrej Zubov: Rusko 1917

Matěj Metelec/#7/2022
minirecenze/různé

Kinetismus: 100 let elektřiny v umění

Marianna Placáková/#7/2022
minirecenze/různé

minirecenze

#7/2022
minirecenze/různé

Bojovníci se u nás trestají

S Jiřím Nohelem o zrůdnosti holých sečí

Marta Martinová,Martin Čermák/#7/2022
rozhovor/různé

Prazvláštní habity stromů

S Ivanou Vašíčkovou o dendrochronologii a bezzásahovosti

Martin Čermák/#7/2022
rozhovor/různé

Narcos vs. historie – 1:0

Co všechno seriál obětoval divácké úspěšnosti?

Ema Labudová/#7/2022
esej/různé

Za spravedlivá města

Odkaz urbanisty Petera Marcuseho

Václav Orcígr,Barbora Jelínková/#7/2022
různé/veřejný prostor

Průzračnost, skepse, hermeneutika

Jak číst politické myslitele?

Vojtěch Čurda/#7/2022
recenze čísla/různé

Eskalátor

Filmový festival v Cannes se dlouho zdráhal brát vážně feministickou kritiku kinematografického průmyslu. Vedení festivalu bylo skeptické k feminismu obecně, a jelikož kritika zaznívala především ze zámoří, bylo snazší ji bagatelizovat. V posledních letech se ale přístup festivalu změnil a v jeho čele poprvé stane žena. Správní rada dala na ministerstvo kultury a zvolila prezidentkou právničku Iris Knobloch. Tím však dobré zprávy více méně končí. Snad žádný prezident festivalu nebyl tak úzce svázán s velkým byznysem. Knobloch čtvrt století působila jako manažerka v hollywoodských studiích Warner Bros., načež se vrhla do finančního světa. Nyní řídí investiční společnost, kterou mají v

Součástí ruské propagandy posledních více než dvaceti let je i romantizace války. Tradice, která vychází ze sovětských filmů překypujících vlasteneckým patosem, je v masově produkované ruské filmografii stále živá. Schéma vyprávění u snímků jako Děvjatajev (2021) o zajatém stíhacím pilotovi a jeho „nejtroufalejším útěku ve vojenské historii“ z konce druhé světové války či Poslední hranice (2020) o podolských kadetech, tedy dětských vojácích, kteří položili své životy v bojích o Moskvu v roce 1941, je vždy stejné: jedinec neváhá obětovat život za vlast – a často úplně zbytečně. Tato romantizace válečného vraždění se zhmotnila ve velkolepých oslavách Dne vítězství, který se

Válka na Ukrajině nejen otřásla středoevropským pocitem bezpečí a ideou konce dějin, také probudila politickou imaginaci a posunuje hranice přijatelných řešení. Soukromý majetek najednou není nedotknutelný – pravicová ODS prosazuje znárodnění aktiv ruských oligarchů a jejich přerozdělení ve prospěch napadené země. Zákony trhu přestaly být jediným přijatelným měřítkem chování nadnárodních společností – bojkot firmy Nestlé už není nesrozumitelným vrtochem hrstky aktivistů, ale celonárodní kampaní. Ostrakizace umělců za nevhodné chování už není projevem cizácké „mazací kultury“ – výzva Martina C. Putny k zákazu ruských umělců, kteří se od invaze nedistancují, se setkala s příznivým ohlasem. Těžko říct, co za rychlou změnou

Strip