Spolu s výběrem z nových veršů Michala Jareše otiskujeme i jeho komiksový strip Zlá ovce, který mnozí zřejmě znají z poslední strany Tvaru. Jeho zvířecí hrdince nejde o nic menšího než o ovládnutí světa – jak autor odkrývá v rozhovoru na stranách 6 a 7.

Dosud nepublikované verše Kristiny Láníkové jsou uspořádané jako seznam fragmentů. Tělesnost se zde ocitá v prostředí chirurgické intimity, práce, únavy, hojení a odstupu, který umožňuje pozorování podobně jako transparentní stěna operačního sálu: „selhání se odbarvilo od všech nálad/ …

Kapitoly nové knihy Elsy Aids vznikaly jako předěly mezi básněmi – z potřeby nahradit bílou plochu stránky méně transparentním prostředím. Výsledkem je „válečný příběh z doby příměří“. Klíčová slova: próza, sociální, pornografie, Česko, současnost.

Dosud nepublikované verše Elsy Aids pocházejí z rozsáhlejšího prozaického textu, kde slouží jako předěly mezi kapitolami. Nemají jednotné hledisko a také úroveň mluvčího kolísá. Osobní výpověď se mění v sociální dokument o „příměří v malé zemi“.

Poezie z Kolymských sešitů Varlama Šalamova je plná žalu a blízkosti smrti, ale i malých radostí a momentů splynutí s přírodou. Je to poezie popisující bránu, „co trychtýřem pekla míří do míst, kde je jenom led“.

Rumunská básnířka Miruna Vlada se ve své poezii věnuje tělesnosti, bolestivým traumatům z rozpadu Bosny a Hercegoviny i postavení Balkánu v současné Evropě: „v Evropě co má pěkně ostříhané nehty/ jsme my ta část která si/ okusuje nehty až do krve“.

V poezii Ștefana Baghia, s nímž si můžete přečíst rozhovor na poslední straně literární přílohy, se spojuje konzumerismus mladých lidí, taneční hudba, večírky, alkohol a drogy s klasickým duchem poezie a tématy, jako je štěstí, krása, osamělost, melancholie, deprese, …

Básnická tvorba Jakuba Černíka, kterou v posledních letech publikoval pod svým křestním jménem, je v mnoha ohledech nevyrovnaná. Také je ale velice expresivní, nesená patosem lyriky jakožto „vyjádření nejvyšší tvůrčí svobody“. Některé momenty snad této kýžené suverenity opravdu dosahují.

Básně senzuální, analytické, všeobjímající, cynické i patetické. Poezie jako vyznání. To vše platí pro nové verše Adama Borziče, které jdou „z pohádky do porna, z magie do sci­-fi, z fantasy do obřích regálů reálu“.

V nové poemě Roman Rops­-Tůma cynicky pohlíží na dějiny a především současnost českého národa. Svým specificky jedovatým způsobem využívá klišé a patetický slovní balast spojený s nacionalismem, nekonečným „odčiňováním předchozích odčiňování“ a stovkami let úpění. „Máme …