Životní styl spjatý s ekofeminismem se obrací směrem k rodině, domácnosti a lokálním komunitám. Nejde přitom o prostoduchou reprodukci zažitých genderových rolí, ale naopak o návrat k možnostem emancipace založené na inteligenci a tvořivosti.

Ekofeminismus je na světě už půlstoletí, což je vhodná příležitost pro rekapitulaci jeho východisek i proměn, jimiž za tu dobu prošel. Klimatická krize – ústřední hrozba, které lidstvo v současné době čelí – podtrhuje jeho aktuální význam.

V souvislosti s indickým ekofeminismem bývá zmiňována myslitelka Vandana Šiva, případně legendární hnutí Chipko. Ve skutečnosti je ale ekofeministické myšlení vepsáno do základů indické kultury. Skrývá se ovšem pod vrstvami patriarchálního nátěru.

Kniha odborářky a právničky Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané? otevírá řadu témat, která souvisí s genderovou nerovností v české společnosti. Autorka kombinuje přístup založený na titulní emoci a poctivou práci s daty. Nejdůležitější však je, že umožňuje sdílet zkušenost nerovnosti.

S významným antropologem jsme hovořili o nástrahách terénního výzkumu, věrnosti teoriím nebo o prizmatu privilegovaného bělošství a hrozbě „bílého úpadku“. Nevyhnuli jsme se ani aktuální nenávisti vůči muslimům a některým sporným aspektům multikulturalismu.

S více než padesátiletým zpožděním vyšla v češtině Pedagogika utlačovaných, zásadní dílo, které inspirovalo emancipační snahy po celém světě. Stěžejní práce brazilského „patrona vzdělávání“ Paula Freireho dávno přesáhla prostředí, z něhož vzešla, a jeho dialogická koncepce vzdělávání …

Francouzský myslitel Gilbert Durand, mimo jiné žák Gastona Bachelarda, proslul výzkumy zaměřenými na oblasti imaginárna, mytologie a symbolické antropologie. Jeho první a nejrozsáhlejší kniha vychází po více než šedesáti letech v českém překladu.

Diskuse o podobě současného mateřství v euroamerické civilizaci začíná reflektovat dosud přehlížené problémy. Ukazuje se přitom, že ztráta schopnosti vychovávat potomky přirozeným způsobem souvisí s rozpadem širších komunit a chimérou, že za vývoj dítěte odpovídá především matka.

Upír jako metafora kapitálu se objevil už u Karla Marxe. I proto by se dalo očekávat, že bude na pomyslné ose třídního boje stát spíš na pravici. Ani ti nejmocnější zástupci krvelačných monster se však nemusí dostat na vrchol potravního řetězce – a snadno se mohou zmýlit i při rozhodování, …

Antropoložka Nastassja Martin žije v horské vesnici La Grave ve francouzských Alpách. Zde vznikl i následující rozhovor. Řeč se točila především kolem animismu společností Dálného severu, ale hovořili jsme také o praxi antropologických výzkumů a o pohybu na hranici s jinými světy, než je ten náš.