I když trávíme více času u obrazovek a méně nad knihami, v souhrnu čteme víc než kdy jindy. Zároveň ale máme vzrůstající potíže se soustředěním a pochopením. Jak chřadnutí kognitivních schopností v době digitálních technologií souvisí s dávným Platónovým varováním před důsledky používání písma?

Podkrkonoší dalo české literatuře nemálo opomenutých mistrů – jen z Nové Paky a okolí pocházeli například Josef K. Šlejhar, Jan Opolský nebo Eduard Kučera. Zároveň je to kraj spiritistů, což se odráží v prózách Josefa Kocourka z konce dvacátých let 20. století.

Španělská občanská válka přinesla překvapivé vzedmutí uměleckého dění. Historická konzervace a fetišizace avantgardy však popírá veškeré principy, které avantgardní tvůrci hlásali. Co současné apolitické vnímání literatury reflektující občanskou válku a tehdejší revoluční projekt vypovídá o dnešku?

„V každém člověku je zvíře a to zvíře si chce hrát,“ napsal Vít Kremlička. Těžko najít lepší vstup do následujícího textu. Otevírá totiž prostor, v němž se lze souběžně soustředit jak na hru, tak i na zvíře. Osud Jaroslava Foglara ukazuje, že v reálném životě neprotéká dostatek kvalitní, výživné krve, a proto je třeba pomoci si k věčnému mládí i jiným prouděním: psaním.