V každé dětské knize se skrývá dospělý, jenž se snaží dítě vychovat a vštípit mu své hodnoty. Většinou to ale nemá jednoduché, protože malé čtenářstvo může text vnímat úplně jinak. Velká část literatury pro děti nabízí zejména předem připravené „správné“ odpovědi. Pozornost si však zasluhují hlavně díla vybízející k otázkám.

Teherán je město, kde se hodně nasmějete, ale také si hodně popláčete. Ukázka z beletristicko­-esejistické knihy současné íránské spisovatelky vypráví o večeru, kdy ženy poprvé po čtyřiceti letech směly vkročit na národní fotbalový stadion, aby sledovaly přenos zápasu se Španělskem.

I když se v obsáhlém a stále se rozrůstajícím fantasy cyklu Zaklínač mnohé problémy řeší několika údery mečem, zajímavější jsou na něm vypravěčské postupy a etický rámec. Andrzej Sapkowski není „polský Tolkien“, ale autor s velkým citem pro dialogy, skeptickým přístupem k historii a svébytným smyslem pro humor.

Aniž by si toho literární kritika výrazněji všímala, začal se v minulé dekádě do české a slovenské literatury navracet folklor. Zatímco komerčně úspěšné Žítkovské bohyně oplakávaly zánik staletých tradic, vstoupil na scénu nový, méně svazující přístup, v němž se folklor může pojit nejen s bylinkářstvím, ale i s queer identitou.

Občas se vyplatí oprášit knihy, které skoro nikdo nečte. Slovenská spisovatelka Terézia Vansová před sto lety stvořila literárního sourozence Draculy či Melmotha, který se zničehonic zjeví ve Zvolenu, vetře se do spořádané rodiny, děsí pohledem mrtvého a rozsévá zkázu, dokud ho nestihne krutý trest.