Noční světla měst, moře, vlaky, bary a drinky, detektivní seriály a hvězdný prach – to vše vypadá ve dvou jinak než o samotě. Volný básnický cyklus Václava Maxmiliána se ohlíží za vzplanutím, které sice odeznělo, ale přesto ho nepohltila minulost. Stále jsme totiž „prorostlí cizím územím“.
Příprava na propastné prázdno, není v osnovách. Potkat se je náhoda, plán a událost mezi tím.
Dnes se mi zdálo, žes umřel / a s koncem tvého života skončil i můj. // Oddechla jsem si, / ulevilo se mi, / když jsem se probudila: / „Ještě žijeme!“ / Ale na tvou otázku, / co dělám, jaksi nedovedu / odpovědět. Občas píšu / tyhle básně.
Rodák z hlavního města sudetské župy Reichenbergu vybral z archivu torzo básnického cyklu rozpracovaného kolem roku 2000 a upraveného v roce 2026 pro tuto příležitost, v němž původně mělo být všech deset hlavních měst okresů bývalého Severočeského kraje. V Jarešových básních se potkávají vzpomínky s historkami a momentkami z cest.
Ve svých nových básních Radek Fridrich vypisuje magické rady ze smolných knih a zároveň oživuje dávné osudy obyvatel Sudet, s okamžiky radostnými i děsivými: „Bohužel dcera při porodu vykrvácela / a aby toho nebylo málo, / ta moje se za rok žalem oběsila v lese.“
