Rodák z hlavního města sudetské župy Reichenbergu vybral z archivu torzo básnického cyklu rozpracovaného kolem roku 2000 a upraveného v roce 2026 pro tuto příležitost, v němž původně mělo být všech deset hlavních měst okresů bývalého Severočeského kraje. V Jarešových básních se potkávají vzpomínky s historkami a momentkami z cest.

Ve svých nových básních Radek Fridrich vypisuje magické rady ze smolných knih a zároveň oživuje dávné osudy obyvatel Sudet, s okamžiky radostnými i děsivými: „Bohužel dcera při porodu vykrvácela / a aby toho nebylo málo, / ta moje se za rok žalem oběsila v lese.“

Luz píše queer poezii, ve které se vztahy prolínají s přeskupováním identit a potlačené obsahy se vynořují s radostnou vervou. Když dojde na „vyjmenovaná slova po D“, nejsou to jen „deníky“, ale také „dick“ a „deleuze“. Vysvětlení by mohlo znít: „hodně trans holek programuje a to je něco jako pletení nebo tkalcovský stroj“.

„Šustí jak rukopis ghostwritera / na mírové konferenci“, napsal o válce zřejmě největší básník Německa druhé poloviny 20. století Hans Magnus Enzensberger. Básně, v nichž autor pozoruje bující společenské konflikty a plíživé katastrofy malých i velkých rozměrů, jako by nepromlouvaly k roku 1995, ale k dnešku.