close search

literatura

Knížka chovance Jeana Geneta

Josef Winkler/#19/2020
beletrie/literatura

Psát a kreslit vlast

Vizuální paměti Nory Krug

Eleonóra Hamar/#19/2020
literatura

Vyprávění plné zámlk

Za biografické čtení (nejen) Milana Kundery

Anna Martinovská/#19/2020
literatura

Není nad drozdy – sloupky psané na vodu

Petr Borkovec/#19/2020
literatura

Oplakávání nepochopitelných bytostí

K čemu je na světě biografické psaní

Jan Kolář/#19/2020
literatura

Zničit lidstvo, zničit planetu

Antihrdina Alexandry Salmely

Karel Kouba/#19/2020
literatura

Mentor na ostří nože – literární zápisník

Jan Štolba/#19/2020
literatura

Moskvič u moře

Michal Špína/#19/2020
literatura

Mlýnská kola minulosti

Klára Soukupová/#19/2020
literatura

Kluk nebo holka

Josef Vondruška/#19/2020
báseň čísla/literatura

divadlo

Performativita neuchopiteľnosti

D’Epog ukazujú význam ako stretnutie žitých skúseností

Ema Benčíková/#19/2020
divadlo

film

Americké sportovní blues

Dokumentární série Univerzita poslední šance a Cheerleading

Šárka Gmiterková/#19/2020
film

Zavraždeni komunisty

Nové české životopisné filmy

Antonín Tesař/#19/2020
film

umění

Veronika Švecová

Marie Lukáčová,Lucie Rosenfeldová/#19/2020
galerie/umění

Odpojené Rudolfinum

Environmentální uvažování v uměleckých institucích

Natálie Drtinová/#19/2020
umění

Cíti v tomto svete ešte niekto?

Umelecké spracovania mladosti a života v úskaliach súčasnosti

Viktória Pardovičová/#19/2020
umění

hudba

Rapová nekrofilie

Pop Smoke a jeho posmrtný debut

Karel Veselý/#19/2020
hudba

společnost

Velký průšvih s biomasou

Matouš Hrdina/#19/2020
odpor/společnost

Na kole do regionu

Klimajízda po severních Čechách

Arnošt Novák/#19/2020
odpor/společnost

Už je to jen na nás

Azyl v hostelech pokračuje

Martin Páv/#19/2020
společnost

Proti mechanistickému myšlení

Marxismus a filosofie Karla Korsche

Petr Kužel/#19/2020
společnost

par avion

Z ruských médií vybral Ondřej Soukup

Ondřej Soukup/#19/2020
společnost/zahraničí

Sedm kulek do zad

Policejní násilí a samozvaní obránci pořádku ve Wisconsinu

Františka Schormová/#19/2020
společnost/zahraničí

Životy těch druhých

Milena Bartlová/#19/2020
komentář/společnost

různé

Jillian Tamaki, Mariko Tamaki: Jedno obyčejný léto

Jan Bárta/#19/2020
minirecenze/různé

Lucie Faulerová: Smrtholka

Erik Gilk/#19/2020
minirecenze/různé

minirecenze

#19/2020
minirecenze/různé

Život jako nápodoba literatury

S Jakubem Češkou o Kunderovi, pupíku a úskalích biografického čtení

Marta Martinová,Jakub Horňáček/#19/2020
rozhovor/různé

Potřeba duše být vnější

Zápas o pravdu v životopisných odrhovačkách

Blanka Činátlová/#19/2020
esej/různé

Motýl v jantaru

Vášně duše Raffaela Simoneho

Mariana Prouzová/#19/2020
recenze čísla/různé

Eskalátor

Ve stojatém láku koronavirové okurkové sezóny se občas objeví báječný anekdotický důkaz toho, jak chytré jsou vlastně systémy, o kterých se neustále zdůrazňuje, že jsou chytré. Twitterový účet Chytré karantény, společného projektu zdravotních a armádních specialistů a teď asi i několika stážistů – budiž jim jejich sívíčko lehké –, vypustil na internet graf, z něhož se člověk na základě „analýzy tisíců dat ze systému“ dozví, že když bude doma koukat na televizi, nejspíš nechytí koronavirus. Zde ovšem statistický výkon superpočítačů z hygienických stanic zdaleka nekončí – ona analýza je totiž jen zrcadlově otočenou kopií dva měsíce starého grafu texaské medicínské

„Pozornost veřejnosti stále více přitahují objekty a místa, do kterých se po letech stagnace či uzavřenosti vrací postupně život.“ Ne, milé děti, dnes si nebudeme povídat o squattingu ani o politicích, kteří se konečně rozhodli zatočit s vlastníky, co nechávají stovky prázdných domů a bytů schválně chátrat nebo je využívají jen na investice. Dnes se budeme bavit o City Makers! Že nevíte, kdo to je? Jsou to například noví majitelé Domu odborových svazů, dnes ovšem zvaného Radost, nebo plánovači Pražské tržnice. Tito stvořitelé nových měst a světů vyprávěli na festivalu OpenHouse o svém neutuchajícím nasazení a o překážkách, se kterými

Když se po dlouhém váhání nakonec předseda Senátu Miloš Vystrčil rozhodl, že uskuteční cestu na Tchaj­-wan naplánovanou svým předchůdcem, působilo to jako znamení, že Čína nebude určovat zahraniční politiku České republiky alespoň v horní komoře parlamentu. Během čestného proslovu ovšem Vystrčil udělal hned několik přešlapů. Snad aby se vyrovnal velikánům, pasoval se ve svém projevu neskromně na následovníka odkazu Václava Havla a zvoláním „Já jsem Tchajwanec!“ dokonce na pokračovatele Johna F. Kennedyho. V proneseném projevu pak osmatřicetkrát zopakoval různé varianty slova demokracie, snad aby nebylo pochyb, na které straně barikády stojí. Jeho proslov byl následně mnoha „demokraty“ veleben na sociálních

Strip