close search

literatura

Progresivní nejistota – básnická redukce

Martin Lukáš/#22/2020
literatura

Doba kolektivní moudrosti

Výuka v digitálním prostředí jako experiment

Čeněk Pýcha/#22/2020
literatura

Mezi břehy

Básnické obrazy utonulých žen

Michaela Bečková/#22/2020
literatura

Jak je těžké vytrolit trolla

Třetí román Ondřeje Štindla

Karel Kouba/#22/2020
literatura

Ještě jednou minulost – literární zápisník

Jiří Zizler/#22/2020
literatura

Obcovat s básněmi

Poznámky k Teorii lyriky Jonathana Cullera

Eva Marková/#22/2020
literatura

Lístek V: Říjen

Saša Sokolov/#22/2020
báseň čísla/literatura

divadlo

Laudatio mortis

Festival … příští vlna / next wave… pohřbíval a křísil divadlo

Marcela Magdová/#22/2020
divadlo

film

Služebníci precizní formy

Petra Chaloupková/#22/2020
film

Radost z Chlastu

Martin Mišúr/#22/2020
film

Kohoutek, slepička a mrtvý pes

Žáby bez jazyka Miry Fornay

Martin Šrajer/#22/2020
film

umění

Návrh genderové reformy na Akademii výtvarných umění v Praze

Alma Lily Rayner/#22/2020
galerie/umění

Jak měřit umění?

Financování vysokých škol pomocí Registru uměleckých výstupů

Jiří G. Růžička/#22/2020
umění

Zítřek je nahý

Festival nahých forem v Kasárnách Karlín

Antonín Brinda/#22/2020
umění

hudba

Blackmetal s podivnými nápady

Nové album pražské skupiny Voluptas

Karolina Válová/#22/2020
hudba

Dnešní metal a aura vzpoury – hudební zápisník

Štěpán Šanda/#22/2020
hudba

Acidový komunismus

Postkapitalistická imaginace Marka Fishera

Karel Veselý/#22/2020
hudba

společnost

Ende Gelände proti plynu – ultimátum

Barbora Bakošová/#22/2020
odpor/společnost

Růžový kostel pro všechny

Proti bezpráví v církevním prostředí

Layla Bartheldi/#22/2020
odpor/společnost

Neprivilegované vzdělávání

Co nám mohou přinést distanční formy výuky?

Karel Šima/#22/2020
společnost

Věda podle mužské biografie

O nerovnosti mužů a žen v akademickém prostředí

Lukáš Rychetský/#22/2020
společnost

Kde končí koloniální myšlení?

Otazníky nad českou dekolonizací

Františka Schormová/#22/2020
společnost

Afričtí kouzelníci

Poznámky k Manifestu dekolonizace

Martin Babička/#22/2020
společnost

par avion

Z čínských médií vybral Filip Jirouš

Filip Jirouš/#22/2020
společnost/zahraničí

Bude válka?

Spor o Náhorní Karabach

Prokop Singer/#22/2020
společnost/zahraničí

Špatná myšlenka

Saša Uhlová/#22/2020
komentář/společnost

různé

Milo Manara: Caravaggio

Antonín Tesař/#22/2020
minirecenze/různé

Lucia Zamolo: Červená je přece fajn

Silvie Mitlenerová/#22/2020
minirecenze/různé

minirecenze

#22/2020
minirecenze/různé

Mrzký čas

Claudio Rodríguez/#22/2020
poesie/různé

Pravda je dočasně napravený omyl

S Vojtěchem Kolmanem o roli univerzity v době pandemie

Jan Kolář/#22/2020
rozhovor/různé

Kočičí piana a domy akustiky

Imaginární hudební nástroje v dějinách literatury

Deirdre Loughridge,Thomas Patteson/#22/2020
esej/různé

Vyprávění dějin nejen pro děti

Účelové konstrukce minulosti v práci Marca Ferra

Jakub Rákosník/#22/2020
recenze čísla/různé

Eskalátor

Turecko vyslalo v polovině října k břehům řeckých ostrovů svou průzkumnou loď. Podobně jako v srpnu je úkolem plavidla hledat ve Středomoří nová naleziště ropy a plynu. Akt Athény rozzuřil, ostatně dlouhodobé napětí mezi Tureckem a Řeckem patří ke koloritu mezinárodní diplomacie. Tentokrát je však za chováním Turecka pravděpodobně něco víc než jen škádlení odvěkého rivala. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan se chlubí, jak v Černém moři našel nové zásoby plynu, dosáhl dohody s Libyí o námořních ekonomických zónách a pošilhává po nalezištích plynu i v blízkosti Kypru a Egypta. Budování velkotureckého snu totiž něco stojí: ekonomika země je na

Ne vždy člověk usedá k počítači hned poté, co jím nad dalším projevem nekompetentnosti či zvůle zalomcuje spravedlivé rozhořčení, a pokud nechce ztratit švunk, musí si příslušnou emoci tak trochu pěstovat. Když jsem koncem září poslouchal argumenty místostarosty Prahy 4 Zdeňka Kováříka (ODS), proč bude jeho městská část blokovat prodloužení tramvajové trati na Budějovickou („máme tam parkovací místa“, „není pro to dopravní důvod“), třebaže s ní počítá územní plán, cloumalo mnou leccos. Ale nechal jsem to zvětrat a vyvanout. Kdo staví parkování několika set rezidentů nad zlepšení pro desítky tisíc cestujících v MHD, stejně skončí na smetišti dějin… A než

Čtyři jezdci gentrifikace nepřivážejí válku, chaos, hlad či smrt. Ve svých vozech servírují výběrovou kávu, trhané maso a burgery se svěžím koriandrem. Karavany lesklých food trucků kolonizují naše města a se svým rádoby „eco local fresh“ sortimentem apropriují cenné kulturní bohatství pouličního pohostinství. Kde se zjeví, tam je zle. V jejich závěsu už si mnou ruce investoři a developeři, kteří čekají jen na to, až zvelebený veřejný prostor dostatečně komodifikují. Co má přitom luxusní gastronomie společného se skutečnou pouliční kuchyní, která je z povahy věci rychlá, levná, jednoduchá, sladce nezdravá a přiměřeně špinavá? A hlavně, kde jinde než u výdejního

Strip