close search

literatura

Prostrčit dlaň šípkovým keřem

Anna Vondřichová/#25/2010
literatura

William Burns

Roberto Bolano/#25/2010
beletrie/literatura

Na nejisté půdě

Petr Ferenc/#25/2010
literatura

odjinud

František Knopp/#25/2010
literatura

knihy

#25/2010
literatura

Za sněžné bouře

Jaromír Zelenka/#25/2010
báseň čísla/literatura

Nahožábří plži – polotovary

Jennifer S. Hollandová/#25/2010
literatura

Blamáž za blamáží se valí – literární zápisník

Petr A. Bílek/#25/2010
literatura/přednáška

Hradby vzpomínek

Petr Šimák/#25/2010
literatura

Zřím všude prázdna jícen tmavý…

Jiří Flaišman/#25/2010
literatura

divadlo

Zažongolovat s papírovými kuličkami

Veronika Štefanová/#25/2010
divadlo

film

Animace jako útočiště

Eliška Děcká/#25/2010
film

Bombastické přísliby

Antonín Tesař/#25/2010
film

umění

Byt číslo 77, Něvský prospekt 22/24, Petrohrad, Rusko, 2006

Jan Čumlivski/#25/2010
galerie/umění

Jak si cenit ceny

Edith Jeřábková/#25/2010
umění

hudba

Kto sa smeje naposledy

Jan Klamm/#25/2010
hudba

Ozvěna veřejného hluku

Pavel Klusák/#25/2010
hudba

Asfaltové meditace a letadélko Káně – hudební zápisník

Jiří Špičák/#25/2010
hudba

filmy/hudba

#25/2010
hudba

společnost

napětí

Filip Pospíšil/#25/2010
odpor/společnost

Úlitby a únava v psaní o kultuře

Libuše Bělunková/#25/2010
média/společnost

Budování státu vs. „bytí dvěma“ – veřejné osvětlení

Petr Fischer/#25/2010
společnost

Ryby v akváriu

Mário Kubaš/#25/2010
společnost

Ticho, projednává se rozpočet

Filip Pospíšil/#25/2010
odpor/společnost

Demokratické trhliny

Filip Pospíšil/#25/2010
komentář/společnost

Totalitní noční můra

Tereza Stejskalová/#25/2010
společnost

Marketing není umění

Martin Cikánek/#25/2010
společnost

par avion

Radek Buben/#25/2010
média/společnost

různé

Otevřete nějaké mrtvoly

Pavel Bartošek/#25/2010
recenze čísla/různé

Učte lidi žasnout

Jana Bohutínská/#25/2010
rozhovor/různé

došlo

#25/2010
došlo/různé

Mezi jazyky a kulturami

Jozef Cseres/#25/2010
esej/jiné/různé

artefakty

#25/2010
kultura/různé

Eskalátor

Česká televize směle vykračuje směrem k privatizaci. Jeden z mála kvalitních pořadů, které vyráběla, diskusní Hotel Insomnia, ředitel Janeček v tichosti zrušil. Zato se na obrazovce začaly objevovat obskurní seriály. Cukrárnu zmiňuje kolegyně Jana Bohutínská, detektivní Ach, ty vraždy! s Jiřinou Bohdalovou již rozcupovala většina kritiků. Teď naopak někteří z nich pějí ódy na třídílné Bludičky. Pokud tento film postavíme vedle Cukrárny a převlečené Bohdalky, můžeme tu vystopovat snahu o závažnější téma. Provedení se však zoufale nepovedlo. Už scénář Ivo Pelanta je plný klišé a nepřináší hlubší vhled do problematiky dětských domovů. Ředitelka je hodná máma, vychovatelé prima parta, až se divák diví, proč odtud ty děti vlastně

Týden před výročím sametové revoluce vyhlásilo občanské sdružení Iuridicum Remedium v rámci ankety Big Brother Awards největší slídily České republiky. Nekorunovaným králem se stala sociální síť Facebook a její stvořitel – v kategoriích největší firemní slídil a výrok Velkého bratra. Ačkoliv uživatelé této velké rodiny odevzdávají své údaje dobrovolně, firma stále není schopna nebo ochotna zabránit jejich dalšímu šíření a zneužívání ke komerčním účelům. Není také zřejmé, co se s těmito daty děje poté, co jejich původci opustí Knihu tváří. Varováním nám také mohou být názory zakladatele FB Marka Zuckerberga, který soukromí řadí mezi sociální práva, jež se v čase vyvíjejí. Co bylo v minulosti veřejně nepatřičné či nebezpečné,

Ředitel Národní galerie si nedávno s citlivostí a uměřeností sobě vlastní vyřizoval účty s Petrem Fischerem, který si troufl kritizovat dění v pražském Veletržním paláci a podobu aktuální výstavy Monet – Warhol. Níže ve své reakci Knížák pak argumentoval, že sám ředitel Albertiny prohlásil výstavu za profesionálně připravenou. Nabízí se otázka, co jiného mohl zástupce spolupořádající instituce vlastně říkat. V dřívějším rozhovoru pro Aktuálně.cz si galerijní šéf zase postěžoval, že nikdo z novinářů nereferoval o dvojici vynikajících čínských výstav z konce roku 2009. Byl jsem se na nich tehdy podívat, ale převládl u mne tristní dojem. Naprostá absence doprovodných textů, které by vysvětlovaly, jak že vlastně čínské stínové loutkodivadlo funguje, odbytá práce